Kdopak by se vlka bál

Největší české překvapení roku 2008 a zároveň jeden z nejlepších snímků tohoto roku vůbec - originální mix pro děti i dospělé plný spontánního humoru i nečekaně temných situací. Procházková umí pracovat s dětmi a umí je i pozorovat a tím se vyhýbá dvěma častým protipólům rodinných filmů - děti jsou buď příliš přechytrále, nebo až protivně rozjívené. Ale zde jde o děti skutečné, ne za každou cenu roztomilé, ale i tak jejich pozorování čatso vyloudí úsměv na tváři. Nejlepší však na snímku je možnost "přepínání" mezi pohledem sympatické dětské hrdinky či pohledem dospělého, to se tu povedlo na jedničku díky promyšlenému sécnáři (potěsí i naivní malůvky, které mají také svou roli). Jedině bych trochu pozměnil ten konec, možná byl až příliš jednoznačný, pro děti je jako dělaný, ale s dospělými se v samém závěru už nějak nepočítá. (21.12.2008)

Velice originální pohled na rodinnou krizi, tentokrát z pohledu malé holčičky. A jedná se opravdu o milé překvapení mezi tím současným českým bahnem. Je to originální, výtvarně i vypravěčsky zajímavé a herecky výborné( hlavně Pavel Řezníček). Jenom ta malá holčička mi ze začátku trošku vadila, ale pak už jsem si zvyknul. Hodně milé české překvapení. (25.09.2009)

Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme. (12.01.2009)

Skvělé. Když jsem se dozvěděl, že tenhle film má nálepku "film o lásce, na který se můžete dívat s dětmi" tak jsem z toho nebyl moc nadšený. V dnešní době jsou totiž komedie s dětmi docela o ničem, abych pravdu řekl. A speciálně ty české. Ale to jsem neznal paní Procházkovou. Protože její režie a hlavně scénář jsou naprosto skvělé. A v čem? Hlavní představitelce (mimochodem, zcela přirozený výkon) dává do pusy naprosto uvěřitelné věty. Dětský svět je zde vykreslen tak, jako by paní Procházková byla sama ještě duší dítě, což není na škodu. Další velké plus patří (k mému obrovskému překvapení) Čvančarové. Protože tady jsem měl i pocit, že hraje! :-) Opravdu, tohle je příjemný dětský film, který se vás nesnaží pobavit debilními vtipy, nebo nepřirozenými situacemi. Překvapení nad překvapení a mně není zatěžko dát tomuto kouzelnému snímku plný počet. Na příští film paní Procházkové se už teď těším! (02.01.2010)

Všetci dospelí sme mimozemštania - a deti vedľa nás sú záchranári, ktorí vnímajú to, čo sa deje, na úplne inej hladine, často rozumnejšie. V detskosti (naivite, nie naivnosti) sa schováva iná citlivosť, filter, ktorý my (dospelí) nemáme. Hormóny sú paráda, ale... * * * * P.S. pani Marie Procházková, trikrát ste ma v kine totálne rozsekali, bolo mi porovnateľne smutno, ako naposledy u S.Polley v jej AWAY FROM HER. Nebyť rýchleho záveru (viac chceného, ako možného), bolo by mi smutno ešte teraz. A bol by som za to rád...aký že mám filter? Vy baby, režisérky...hormóny sú...* * * * (22.11.2009)