Bláznovství

Úlisný puberťák rapuje a prodává hulení, díky čemuž se seznámí s psychiatrem, ke kterýmu začne chodit na sezení. Shodou okolností, kurva, to je ale klišoidní náhoda, se taky seznámí s doktorovou nevlastní dcerou, kterou začne, ehmmm, předčasně vystříkávat, protože byl dosud, pokud jsem to správně pochopil, panic. Ta se pochlubí, že to před ním dělala už asi 100x, takže oslizlý puberťák se do špíny zabouchne, protože mu ukáže, jak na to. Bohužel hned po tom, co se slizoun naučí vydržet víc než 30 sekund, projeví své city k rajdě, kterou to absolutně vypne a už s ním nechce nic mít. Psychiatr se mezitím snaží vyrajcovat starou koukáním na porno. Pak si z toho už jen pamatuju, že hošani se rozhodnou obrážet ulice a prodávat společně trávu. Retro vyfiltrovaný 90. look a netečný Ben Kingsley s parukou. (03.06.2022)

Mam rad old school rap. Ale tento film nebyl nic moc, tak akorat na cestu z Prahy do Ostravy v pendaku. Puberťácká romance pro puberťáky a repáky. Drama to není vůbec, komedie trochu. Jedna hvězda za hudbu a druhá za zhuleného psychiatra. Zbytek je nudné klišé, film hrající si na seriózní filozofování o životě ve zhulenem stavu. Zkouknul jsem to a to mi stačí, do 14 dnů o tom filmu nebudu vědět. (11.11.2008)

Těžko uchopitelná a popsatelná atmosféra nejvíce definuje The Wackness. Zvláštní omáčka plná hip-hopu (ale i skvělé doprovodné instrumentálky), špinavosti New Yorku a originální zasněnosti; atmosféra je opravdu posmutněle jedinečná, ale ne vždy mě to během filmu bavilo. A i překvapivě Kingsley s (opět jinou) vlasovou kreací zvládá svoji podivnou roli "netrapně". 60 % (14.07.2009)

Zpopularizované hulení trávy kombinované s hip-hopovými manýry a s otevřenou hubou (jo, narážím na otevřenou hubu toho mlaďocha, zabít). V podstatě mi to nic moc nedalo. Kromě skvělého standartního výkonu Kingsleyho. A scénář chtěl asi mužského diváka utvrdit v tom, že ženský jsou svině. Co na to říct? Někdy jo, někdy ne. To je všude. Politici jsou dycky svině, ale nevím, proč to sem pletu. Peace. (09.07.2009)

Přijala jsem ten příběh, převzala jeho nadhled, osvojila bolest, přivlastnila něhu... Jo, tak tohle já můžu - líbí se mi to zamlžené zabarvení, dokonce se mi líbí i newyorský hip hop a úplně nejvíc se mi líbí ležérní Josh Peck, cukrátko se sjetým výrazem a kouzelně nakřáplým hlasem, ale fajn je i Ben Kingsley mimo polohu "duchovní vůdce", ačkoli zde je vlastně také duchovním vůdcem :-) a jednoznačná ozdoba - Olivia Thirlby - absolute nature beauty... Odlehčená vizita v ústavu, kde je upřímné "miluji tě" impulzem k výsměchu a očekává se za něj ukoktaná omluva, ale kde také dokážeme být jeden druhému inspirací, aniž by záleželo na tom, čím kdo jsme, nebo jestli je mezi námi rozdíl dvou generací... Rozverné potěšení, které mě zanechalo takovou - vláčnou... (31.08.2014)