Vyfič!

Nemůžu si pomoct, ale to bruslení mi přišlo stejně stupidní jako třeba NASCAR závody. Já tý holce z Texasu samozřejmě přál nějakou zábavu, když už má tak blbou rodinu i práci, a ať se každej honí za čem chce, ale bruslit dokolečka na okruhu?:) Zkombinováno s tisíckát viděnou romantickou zápletkou znamená, že mě výsledek nijak zvlášť neuchvátil. Takže největší podíl na mém hodnocení má jako vždy okouzlující Ellen Page, ale už by teda taky mohla začít brát jiné role. Protože tu roli holky, která se poprvé zamilovala, už jsem jí moc nevěřil. Spousta scén ale působila dost jako křeč, falešně, například bitka s jídlem, bazén, z toho jsem měl hodně rozporuplné pocity... A co třeba celá ta zápletka, že Skautky nikdy nevyhrály (a zřejmě jim to tak moc nevadí), ale stačí si nastudovat manuál a jsou z nich šampioni? Podobných věcí je tam dost... Hudba je taková ta úplně obyčejná, kterou uslyšíte v každym druhym indie-filmu (kromě asi 30 vteřin Radiohead). Režie je docela ok, Drew Barrymore toho za svou kariéru zřejmě dost pochytila. Takže výsledek - průměrný scénář, roztomilá Ellen Page = na jeden večer dobrá zábava, 70%. (30.01.2010)

Famózní holčičí film, který s bezelstnou upřímností narušuje tradiční midcultový model outsiderského filmu. Zatímco jiní filmoví hrdinové od "Rockyho" po "Královnu XXL" svým snažením získávají vedle osobního vítězství také přijetí dominantní společnosti, neboť potvrzují její ideály, zdejší hrdinka bojuje za to, aby se mohla od většiny odloučit. Zatímco na začátku ji film představuje skrze její vymezování se vůči symbolům americké středostavovské společnosti (soutěže krásy, zdravé jádro školního kolektivu), postupem času tyto motivy mizí a místo toho se hrdinka plně integruje do společnosti, kterou si sama vybrala. V souladu s tím také její rodiče neprocházejí vůči její aktivitě tradičním vývojem od odmítání po okouzlení, ale prostě na volbu své dcery přistupují a učí se ji akceptovat. A vedle toho je to ohromně uhrančivá a dynamická podívaná s grandiózním hereckým obsazením. (02.12.2010)

Aneb jak Juno potkala Charlieho andílky, párkrát se s nimi projela na bruslích a poznala, že ti zlí nejsou rodiče, ale rozevlátí muzikanti. Až na bruslařské destruction derby se nic nového pod sluncem nekoná, ale Drew Barrymore ví, jak dávkovat tempo, pohlídá si naháněčky na okruhu a ani ten humor není úplně blbý. A uteče to strašně rychle. Vlastně tak moc, že budete mít pocit, jako by promítač zapnul dvojnásobnou rychlost. 7/10 (10.12.2009)

Čekal jsem Juno na kolečkách a dostal jsem umírněnou Vybíjenou pro holky co mají rády retro indie filmy. Což by samo o sobě nemuselo tolik vadit... ale mě to prostě moc nezaujalo. Ne když se hlavní postavy každou chvíli ohání vzletnými proslovy o revoltě proti systému a zažitým pořádkům, touze po markantní změně svých životů, přičemž se za podpory jinak slušné režie snaží tvářit jako strašně hluboké charaktery... ale zároveň jim scénář předepisuje ukázkovou plochost a jednoduchost, ve které je jasně vidět jak zoufale normální, obyčejné a nezajímavé jsou. Ellen Page je tu NEUVĚŘITELNĚ CUTE... ale s tím se spokojí a o nic víc se nesnaží, což mě osobně velice mrzí, protože ji jinak žeru už od Hard Candy. Nejen pseudoretro stylizací se ten film evidentně snaží zařadit do bouřlivých sedmdesétých let, ale přitom je ve svém důsledku a vyznění zoufale konzervativní. A když mě navíc nebral ani ten divný "sport" co předvádí... 6/10 (btw scéna v bazénu je za čistě subjektivních 10/10 :)) (14.01.2010)

Jásám nad příslušností k žánru feel-good komedií, roztávám u rebelující Ellen Page, mému oku lahodí stylizace do časů dávno minulých – přesto nejsem u vytržení. Sílu těchto aspektů totiž v případě Whip It cosi tupí. Že by samotné bruslení, které mě prostě a jednoduše nebavilo? S nejvyšší pravděpodobností ano, scénky s konzervativní, maloměšťáckou, ne-zas-tak-nereálnou matkou (znovu geniální Marcia Gay Harden) totiž fungují dokonale. Pamatovat si budu nejspíše i podvodní rande, bitku v bistru a oční linky Kristen Wiig. Ty zejména. 70% (30.12.2009)