Prostě spolu

Možná jsem byl až příliš zvyklý, že se mi od Audrey dostával jakýsi nadstandard, co se filmového zážitku týče. Filmové zpracování románu z roku 2004, ale příliš "nevyšlo". Film spíš nevyšel pro filmově náročného diváka, který rád vyhledává silné scény. Když se člověk začne dívat na hodinky už v padesáté minutě filmu, znamená to, že ve filmu asi něco nefunguje. Tentokrát si myslím, že slavnou Audrey zastínil výkon Guillauma Caneta. (06.07.2008)

nic ale vůbec nic co by zaujalo chlapy - proto to tady taky ztrhali. Příběh z ulice přeslazený jako limča.Ale proč se nenechat vtáhnout do příběhu a zapomenout na vlastní starosti? Francouzi si na takové filmy zkrátka potrpí tak si je taky natáčejí!.Film vás nezklame když vyhledáváte romantiku.U mě dobrý. (25.07.2015)

Naše životní zkušenost je něco, co nemůžeme popřít. Člověk dokáže filozofii života použít v různých situacích a to tak, aby se cítil dobře, provinile anebo lhostejně. Co je lepší? Prožít bolest nebo být osamělý? V tomto příběhu různé postavy proplouvají svým osudem a prožívají své strasti i radosti života. Osudem stejně tak nudným jako zábavným. Stejně jako plného úsměvů a zklamání. Každá postava čelí nějaké výzvě. Každý má svůj sen, snaží se ho naplnit a zároveň v tom pomoci i ostatním a to prostřednictvím povzbuzení a podpory. Snímek je pro určitý okruh diváků, neboť ostatní, kteří na takovéto věci nejsou, se u sledování budou až neskutečně nudit. Ti zasvěcení naopak dostanou osvěžující příběh, který zapůsobí jako vánek v myšlenkách. Takových filmů vskutku moc není. (18.09.2017)

Myslím, že to, co chtěl režisér Claude Berri vyjádřit, není obtížné pochopit. Ano, začátkem příběhu je skoro až naivní film. Možná, že to všechno bylo už mnohem lépe řečeno jinde. Přesto i tento příběh má svou atmosféru. Filmu musím věřit. Je pozoruhodné, že obsah má v sobě mírně vybásněný svět a docela dobrou hereckou úroveň. Každý film nemusí být právě umělecký a výjimečný. Hluboko myslné výlevy jsem zde určitě nehledal. (22.08.2008)

Líbilo se mi, že to bylo výjimečně o poměrně dost obyčejných lidech - uklízečka a z práce slušně utrápený kuchař. Jenom nevím, jestli se úměrně tomu ve filmu i chovali - na mě působili poměrně dost oduševněle. V těchto sférách se moc nepohybuju, ale dokážu si představit i horší neduhy u uklízečky, než jen silnou závislost na nikotinu a u přepracovanýho kuchaře určitou nerudnost a bezohlednost. Líbilo se mi, že se tady vztahy vyvíjely překvapivě, a že se vyvíjely. Že jim to chvíli trvalo, než se zrodily, než dozrály do určité fáze. I když jsme samozřejmě všichni věděli, že se to stane. Že se to musí stát, protože jinak by se ten film zpronevěřil pravidlům žánru. A on se jim nezpronevěřil. A to je asi to, co se mi naopak nejvíc nelíbilo. Ve finále to bylo jedno velké filmové klišé. Film, jakých NOVA odehraje v neděli po obědě 30 do roka. Jednou to budou Němci, jednou Španělé, jednou Francouzi, ale vždycky to bude o ní, o něm a o tom, jak se nakonec vzali (začali spolu chodit/žít). Triviální, omšelé, fádní... (04.02.2015)