Shock Waves

Já nevííím noo ... Sice jsou "zombies-náckové" fakt úsměvný a gore se nedočkáte ani náhodou. Na druhou stranu to má výborný prostředí, "taliánskou kanibalksou atmosféru",pomalé temné tempo ... atd. Není to zas tak hrozný jak zde ostatní úvádějí. První náckové-zombis ve filmu a ještě k tomu v relativně podařeném technicky a vizuálně ... Za mě jako b-éčkovej trash dobrý ... (17.01.2015)

Na malý rozpočet a uletený námet prekvapivo vydarený film. Rozhodne nejde o tak jednoznačný trash, ako by sa mohlo zdať z dejovej synopsie. Klišé formulky v dialógoch síce nechýbajú a hudba je ultralacná (a správne psychedelicky prazvláštna), no atmosféra sa dá krájať a celkový drajv filmu taktiež nespí na vavrínoch. Po krvi ani stopy, no napätie funguje. A nazi-zombíci sú cool. Zo začiatku možno vyvolajú mierny úsmev na tvári, no postupne si k nim vytvoríte rešpekt. Ken Wiederhorn vedel ako ich nasnímať, aby nabrali na démonickosti. (29.03.2004)

Tak čekal jsem více, ne že bych čekal nějak mnoho. Zombie náckové mě nikdy nijak extra nebraly, ale tady byl celkem dost cool plakát a obsazení v čele Adams a hlavně Cushinga mé očekávání jen podpořilo. Nicméně největší věc co mě tu nasrala byl právě Cushing, byl tu vysoce nevýrazný a nebál bych se označit za jeho nejhorší herecký projev, i když on tu moc neměl co hrát, většinou jen vykukoval zpoza stromu. Atmosféra nijaká a gore žádné. Ale i tak jsem se celkem sem tam bavil a pár scén mě zaujalo, slabší 3*. (10.12.2016)

Nedá mi neporovnať Shock Waves s o štyri roky mladším, vo viacerých ohľadoch veľmi podobným Rollinovým Zombie Lake. Formálne vzaté je Shock Waves o čosi lepším filmom, má lepšiu atmosféru, hercov či masky, no tvári sa možno až príliš vážne a zúfalo mu chýba nejaká tá porcia gore či nahoty, ktorými spomínaný Rollinov flák naopak disponuje. Aj keby sa však najlepšie momenty oboch týchto trashov zostrihali a spojili do jedného súvislého filmového celku, nebol by z toho nadpriemerný horor, nato v plytčinách či kríčkoch šmejdiaci nemotorní zombie náckovia nestačia. (03.08.2017)

Nebýt údajného historického prvenství v oblasti konceptu zombie eseskáky byl by tento trash, kde skupinka lidí pobíhá tam a zpátky na tropickém ostrově dávno zapomenutý. Výmluvným znakem "Shock Waves" může být fakt, že zatímco v Romerových a postromerovských zombárnách zpravidla lidé dojíždějí na to, že se nedokáží oprostit od svého ega a spojit síly vůči společné hrozbě, zde umírají prostě jen proto, že jsou nemehla; a taky proto, že to prostě scenárista chce a už dlouhou část stopáže nikdo nezaklepal bačkorama. Nicméně nutno uznat, že snímek má své osobité kouzlo, a byť nezáměrně, skýtá velkou zábavu. Ústřední atrakce snímku, tedy jednotka podvodních nemrtvých zabijáků Totenkorps, je zcela absurdně vytěžována, když filmaři nejprve nechají diváky dvacet minut čekat, než se konečně objeví na plátně, a pak dalších dvacet minut jen permanentně lezou z oceánu a zase do něj znovu zalézají. Jakmile ale začne vybíjená, rozjede se zábava naplno. Časoprostor se prolamuje, když esesbáci i jejich oběti mizí pod hladinou či v hustém porostu a vynořují se jinde, logika dostává na frak a až mechanicky strohé likvidace střídají bizarní scény jako "Kdo zabil našeho kumpána? Co se zeptat těch pobledlých týpků v eses uniformách?" A když pak postavy náhodou přijdou na způsob, jak bubáky zlikvidovat, je kouzlo upřímné trashovosti dokonáno. "Shock Waves" sice neskýtá vyloženě hurónskou zábavu, ale ve vodách zombáren představuje milé a stylově čisté povyražení. (22.09.2013)