John Carter: Mezi dvěma světy

Vidím, jak Mars září na obloze a zírá otevřeným oknem na můj pracovní stůl. Zdá se mi, že mě volá k sobě, tak jak mě dosud ještě nevolal od oné vzdálené noci hrůzy. Prostory vesmíru pro mě přestávají existovat a zřím před sebou krásnou černovlasou ženu, stojící v zahradě královského paláce - kolem její šíje ovíjí ruce malý hoch a dívá se s ní na vzdálenou planetu Zemi. U jejich nohou sedí obrovské ohavné zvíře se srdcem z ryzího zlata. Věřím pevně, že oni čekají na mne, a cosi mi v nitru našeptává, že se s nimi opět brzy shledám. - - - Kéž by v adaptaci následujcího dílu Burroughsovy ságy bylo více okamžiků podobným těmto... (09.03.2012)

Bych řekl jen to, že mě občas dělalo problémy, kdo je s kým a o kom se právě mluví. Protože ty jejich názvy a pojmy jsem prostě nepobíral. Taky mě mrzelo, že ty jejich opičky tam nebyly moc dlouho. Právě na ty jsem se nejvíc těšil. Dobrodružství a objevování nového světa bylo fajn. Grafické zpracování se mi taky moc líbilo. Kdyby tohle natáčel Snyder a použil ty své zpomalovačky při soubojích, tak bych vůbec nebyl proti, ale rozhodně mi tady nechyběly. Mile mě překvapilo, že tu souboje nejsou zbytečně natahované, což mě párkrát zamrzelo (hlavně u opiček), ale ve většině případů to byla správná volba. (23.06.2012)

Pozitíva: 3 mimozemské rasy (z ktorých 2 vyzerajú ako ľudia, ale to nevadí, princeznej to v tom steampunkovom oblečení seklo) a štipka zmesi konšpiračných teórií. Negatíva: Carter učí mimozemšťanov salutovať. PS: Všimli ste si, že toto je ďalší film, v ktorom zlí majú červené farby a tí dobrí modré? Americká paranoja z komunistickej hrozby stále vládne :D (24.07.2012)

Je to nádherně pozitivní a velkolepá věc, bohužel s velmi chudým scénářem a dramaturgií. Průměrné hodnocení tak mohu dát pouze za několik málo věcí, které se zaryjí hluboko do paměti - vizuální zpracování (mix Avatara a Star Wars), dobrodružná hudba a částečně mytologie. Nečekejte herecké orgie, protože se žádné konat nebudou. Taylor Kitsch je jedno z nejvetších prken Hollywoodu, ale je neskutečné říci, že občas je to i sympatické. Nechápu těch 250 milionů a rozumím tomu, že návratnost je bídná. Je to klasický popkorňák se vším všudy. Tedy bez přesahu, bez pořádné katarze, převratné myšlenky, či nekorektnosti. A to se dnes obecně moc nenosí. Být tohle v devadesátých letech, je to bomba. (19.06.2012)

Dějově nijak překvapivá, ale vizuálně ohromující pohádka se skvělou hudbou, nesympatickým hlavním hrdinou a vcelku příjemným humorem. Nevím, jestli má cenu psát o tom, co všechno John Carter (ne)vykrádá, protože jeho děj je zkrátka vyprávěn pomocí známých, lety a miliony čtenářů a diváků prověřených, postupů, které, přiznejme si, od sci-fi / fantasy už tak nějak čekáme. Mezi nejlepší scény patří první kroky na Marsu a vůbec celá ta následující část, v níž se Carter seznamuje s Tharky a která má atmosféru Lawrence z Arábie (no vážně!), dál se mi velice líbila velkolepá bitva prostříhaná flashbacky, no a závěr zrovna tak. Suma sumárum se Andrewu Stantonovi podle mého názoru první hraný film vyvedl o dost lépe než kolegovi Birdovi, jehož Mission: Impossible - Ghost Protocol mě tedy velice zklamala. (15.11.2012)