Dvojí hra

Pořád se nemůžu rozhodnout, zda Gilroy udělal krok vzad, anebo vedle. Scénář je fajn, splétání konspiračních nitek baví a vrstvený konec jakbysmet, ale proč to muselo být tak roztahané? Hranice mezi pomalým tempem a rozvleklým je příliš tenká, což si uvědomíte při vzpomínce na úžasného Michaela Claytona, oproti kterému citelněji absentuje také symbolika a větší razantnost. Jistě, chápu, že to chce brnkat na odlehčené struny (parádní úvodní titulky), ale mezi Julií a Clivem je totální vakuum, které vynahrazuje (byť časově zoufale pomálu) famózní, lehce cholerická dvojka Wilkinson a Giamatti. A to Howardovo vykrádání Powellovy hudby k ‚bourneovkám‘ taky moc nebaví. Přesto všechno je však i nadále značka ‚Gilroy‘ v mých očích dostatečně silný trademark. (13.05.2009)

Herečka, která je prototypem obyčejné ženské – navenek lehounce sprostá a ukecaná, přesto pořád roztomilá a ve své postavě uvěřitelná. Bez mrknutí oka navíc dokáže přidat sebeironickou notu. Občas se zdá, že si Julia Roberts moc neumí vybírat role, ale to je chyba lávky. Právě ona je hlavním tahounem téhle hry, ve které nikdo nemůže věřit nikomu. Plus znovu skvostný Paul Giamatti. Tony Gilroy a špinavé praktiky patří tak nějak k sobě. Jenže tentokrát to přepískl. S vlastním scénářem. Ten ubíjí vše, co může. Tenhle kousek je totiž sám o sobě komplikovaný dějem a vyžaduje nemalou dávku pozornosti. Jenže když už, tak se navíc pohybujeme v obřích časových skocích, což přestává být zábava. Spíš otrava. Chytat mnohé podrobnosti už moc nejde. Navíc v takhle uchopeném rozvleklém tempu. Tahle elegantní hra tak nakonec není taková, jak bychom si představovali. Je to sice ukázkové řemeslo, ale na diváka tak trochu kašle. (18.01.2015)

Už název filmu jakoby napovídal, že nepůjde o poklidnou love story k odpolední kávě, místo číslovky "dvojí" by šla v názvu klidně použít i kterákoliv jiná, protože počet her, které film nabízí je takřka nespočetný... Až mi z toho soustředění šla místy hlava šejdrem, na konci mě napadl jediný vhodný a výstižný komentář: "to byla teda jízda...":-) Zdálo se mi to čím dál víc zamotanější a už jsem přestával věřit v uvěřitelný konec, ale nakonec se povedlo. Film nabízí řadu působivých a nápaditých míst, jako třeba perfektní úvodní titulky, hledání kopírky nebo závěrečnou scénu v hale... Povedený je i soundrack, který výborně ladí se svižným sledem událostí. Julia Roberts a Clive Owen odvedli skvělou práci a je radost sledovat jejich hru kočku s myší, vyloženě je to baví. Celé to na mě působilo promyšleně a energicky, ale trochu víc lidskosti by neuškodilo, někdy se mi zdálo, že sleduju roboty a ne lidi, ale v těchto "kruzích" je to asi běžné. Film mě celkem překvapil a rád se k němu zase někdy vrátím, do skupiny "jednou a dost" je ho škoda. (02.01.2010)

A já se tak těšil..... přitom obsazení svádělo k velkým očekáváním, která se nakonec bohužel ( pro mě ) nenaplnila. Scénárista a režisér mého oblíbeného Michaela Claytona Tony Gilroy za režisérskou stoličkou a v hlavní a vedlejších rolích moji další oblíbenci Clive Owen, Tom Wilkinson, Paul Giamatti. Scénář není špatný, herecké výkony bez nijakých větších výtek, v tom bych problém neviděl, ale co jednoznačně sráží tento snímek je jeho unylost, vláčnost, utahanost či jak chcete. Nevěřil bych před shlédnutím, že to řeknu zrovna o tomto snímku, ale já se opravdu nudil a chvílema prosebně vyhlížel konec. Mezi Julií a Clivem to patřičně nejiskřilo a tak se opravdu nebylo čeho chytit, snad až na náznaky výstupů dvojky Wilkinson, Giamatti, kteří ale nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Slabé 3* (29.09.2009)

9/10 Rád se nechám "ojebat" (filmem), pokud má svůj styl a umí vyprávět, je chytrý. DVOJÍ HRA Tonyho Gilroye všechna kritéria splňuje a nedostavuje se u ní "syndrom prstu v prdeli" (vlastní terminus technicus, viz můj komentář k ranému Tykwerovi), kdy by divák měl pocit, že ho chtěl film VELKOU POINTOU přechytračit.______________________________________________ (Protože "nepoučený" snad ocení, nakolik do sebe vše logicky zapadá, a "poučený" odhadne VP od poloviny, ale bude nadšený důslednou formální stránkou, kdy se titulní "duplicity" odráží ve stylistickém i vypravěčském - vyprávění teď a tady + flashbacky, vyprávění teď a tady na dvou místech zároveň - systému filmu.) Srovnání se žánrově spřízněnými "podrazáckými a parťáckými" snímky je sice na místě, ale v tomto případě nejde o pečlivé plánování a poté napínavé provedení, nýbrž nedůvěru mezi postavami, která by se měla přenést i na diváka a ten by se měl ptát, nakolik jsou předkládané flashbacky spolehlivé.____________________________ (Protože se v úvodu okázale cituje Hitchcock (po INTERNATIONAL druhý film s Clivem Owenem, kde se upomíná na ZAHRANIČNÍHO DOPISOVATELE), je jasné, že se setkáme s "vracečkami, které neposkytovaly všechny potřebné informace".) Rád dám plné hodnocení filmu, který má svůj vlastní styl (dlouhé, přepečlivě komponované scény převážně v polocelcích, perfekcionistické rozmístění herců a předmětů v mizanscéně, retro hudba a příznačný odjezd v závěru), umí vyprávět a důmyslně distribuuje informace ve vyprávění, je chytrý... a má co říct. Tony Gilroy totiž opětovně sděluje něco o nadnárodních korporacích, sporech mezi nimi a jak si vůči nim stojí profesonálové, ale "pouze" lidé, nikoliv instituce. Jo, a z té práce s McGuffinem vyloženě "uchcávám". P.S. Jen bych chtěl dodat, že kdo se ve vyprávění ztrácel a nestíhal vstřebávat či vůbec vnímat, co se děje, a na zákldě toho považuje film za překombinovaný či vykonstruovaný, je "intelektuálně neprůbojný". Děkuji za pozornost. 9/10 (09.05.2009)