Mŕtvi učia živých

Zpočátku jsem měla pocit, že to bude spíš taková socialistická moralitka o braní či nebrání úplatků, kterou třeba brát poněkud s nadhledem, ale docela brzy jsem si uvědomila, že jsem se dost mýlila. Vlastně šlo o dost hluboký ponor do myšlení a uvažování různých lidí, především tedy těch dvou mladých mužů, v hlavních rolích. Jako by už nebylo dost, že se člověk drží morálních zásad, z drsné pointy, mimo jiné, vyplývá, že dobrý doktor musí být i vynikající psycholog. Mají to ti zdravotníci těžké. (26.03.2024)

V osmdesátých letech už se prostě vědělo, že bez té trochy kapitalismu ta ekonomika fungovat nemůže. Postrkovaly to úplatky, melouchy, veksláci a další filutové, pak jsme sice měli všici stejně, ale někteří přece jen víc. Michal Dočolomanský je šéfem autoservisu a peníze jsou pro něj jediným motorem jeho života. Za dobrou práci je třeba dobře zaplatit, ale pokud nejsem schopen dobře práci odvést, peníze nepřijmu. Když jde na banální operaci do nemocnice, vezme si sebou obálku s penězi, aby podpořil úsilí chirurga, a ten pak odvedl "naprůměrný výkon". Neuvědomuje si, že chirurgie není autoservis, že v medicíně se občas operuje i bez obálek, a to ho celkově dost rozhodí. Octne se v prostředí, které nezná, ztrácí půdu pod nohama. Zároveň jeho duševní pochody nepochopí ani ošetřující lékař, který tak udělá zbytečnou, i když ušlechtilou chybu. Film vlastně chce asi naznačit tu pekelnou "rozesranost" našeho režimu v osmdesátých letech, a to se mu v podstatě daří. Dva tři lidské osudy, dobře napsané. 70% (22.06.2015)

Scénář je ve své podstatě jednoduchý, pouze klade do střetu rozdílné vnímání hodnot. Je škoda, že epizoda s Brezíkem byla tak krátká. Film by klidně snesl mnohem delší stopáž. I pohodové přátelství Turčana se Stropkem by si zasloužilo více scén. Jen bych se možná pozastavila nad latinským rčením Mortui Vivos Docent, jehož je název filmu překladem, a doufala, že v případě tohoto snímku to neplatí. (09.05.2015)

Možno to nie je typický psychologický film, skôr obyčajná dráma, ktorá ale fungovala vtedy a funguje aj dnes. Príbeh je totiž nadčasový. Opäť zdarný počin Martina Hollého. Zaujímavé, ako dobre je spracované nemocničné prostredie a aj mikrodrámy a napätia v ňom fungujú lepšie než v hocakých zahraničných filmoch/seriáloch z nemocničného prostredia. Zápletka fajn, teda až na ten dramatický záver pritiahnutý za vlasy...obe hlavné postavy boli vykreslené dostatočne inteligentne, aby ktorákoľvek z nich niečo podobného spáchala. Kratina bol v slovenských filmoch často obsadzovaný, tu je bohužiaľ nadabovaný nevhodným hlasom p. Dančiaka. Sorry, ale Dančiak nemal okrem Alfa a rozprávok dabovať už asi nič iné. (09.09.2019)

(2y),,Pred nedávnom som mal myokardy dvoch ľudí - srdce prvotriedneho gaunera, ktorý veľkú časť svojho života presedel v base, a to druhé patrilo naozaj vynikajúcemu človeku. Keby som o tom nevedel, ani ten najlepší mikroskop by nerozlíšil, komu ktoré patrí. Rozlíšujú nás len gény." ... Nenápadný, nie príliš dlhý film, ktorý Martin Hollý poňal ako komornú psychologickú drámu, o každodenných pracovných starostiach doktora a inžiniera. Konfrontácia svetov týchto dvoch ľudí úspešne si budujúcich kariéru začína byť zaujímavá vo chvíľach pribúdajúcich stresujúcich udalostí doktora (drobná havária, smrť beznádejného pacienta) a vyhrocuje sa od ich prvého spoločného stretnutia. Medzi nimi figurujú nielen povinnosti, starosti, ženy, ale predovšetkým peniaze. Každý ďalší vztyk pragmaticky poctivého človeka s večným úplatkárom stupňuje na vývoji konfliktu, ktorý síce nenarúša kvalitu odvedenej práce, ale v psychologickej hĺbke nadobúda tragických rozmerov. Film nemoralizuje, ale naopak sa snaží o zachytenie psychologickej stránky postáv. Vedľa Vladimíra Kratinu v hlavnej úlohe ma zaujal najmä Štefan Kvietik v postave patológa. Jeden z najlepších slovenských filmov, v pomerne netypickom žánri s výraznou kritikou spoločnosti. (85%) (27.12.2017)