Tokio!

VNITŘNÍ DESING : Musel jsem se smát, jak při projekci svého filmu zakouřil celé kino. Pak se změnila hudba a začala se měnit i hlavní hrdinka. Začala dřevnatět. CITÁT : Nikdy v životě jsem se necítila tak moc užitečná. Hodnotím *****. MERDE : Vylezl z kanálu, kouřil, žral a jenom šel. Pak našel granáty - mrazivá scéna. Zajímavé bylo rozdělení obrazu při soudním procesu, snímání několika kamerami a stejné záběry z jiného úhlu. Merde - Denis Lavant. CITÁT : Merde in USA. Hodnotím *** TOKIO SE OTŘÁSÁ : Všichni jsou hikikomori, ale nic netrvá věčně. Aneb, jak se L´ homme ( Teruyuki Kagawa ) zamiluje do " La livreuse de pizza " ( Yu Aoi ). Hodnotím **** (08.05.2010)

Ako to u poviedkových filmoch chodí, každý si vyberie tú svoju naj, v tomto prípade ale máme výhodu, že sledujeme skôr strednometrážne plnohodnotné filmy, ako krátke jednoaktovky. Osobne mám dojem, že sme šli od najmenej dobrého po najlepší film, je ale možné, že s opakovaným pozretím sa situácia zmení. Ak by sme tu mali ešte poviedku ďalšiu (a ďalšiu), v nastolenom kvalitatívnom trende by som vydržal podobne hypnoticky sledovať Tokyo! aj ďalších pár hodín. Shaking Tokyo presne vystihol môj dojem z moderného Japonska, respektíve megapolisu, respektíve súčasného sveta a jeho paradoxnej prázdnosti v preľudnenosti. (04.01.2018)

Nikdy jsem nezastíral, že nemám rád povídkové filmy, podobně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře. Většina povídkových filmů má podle mě rozkolísanou úroveň a jednoduše mě nebaví, protože ve filmu upřednostňuju něco jiného. Nejinak je tomu zde, Tokio! je podle mě rozporuplná pakárna, byť ne zcela prosta zajímavých momentů. Nejlepší mi přijde první část od Gondryho, druhá od Caraxe je skrz naskrz divná a třetí od Joon-ho Bonga je prostě jen nudná. Nové zhlédnutí po letech mě utvrdilo v tom, že na původních třech hvězdách nebudu nic měnit - tenhle film mě prostě obloukem míjí, i když nepochybuji o tom, že své diváky si to našlo. (15.07.2013)

Michel Gondry je nejen vyjímečný videoklipař ale zde se ukázal ve světle slušného až vyjímečného režiséra moderního filmu. Dívka stávající se židlí je krásnosmutně pojaté podobenství (asi jako Gaugain-kam kráčíme, co jsme....). Povídka Merde je vyloženě propadák, povídka Jun-ho Bonga se mi taky líbila ale je to průměr, mohl to víc rozvinout. Vcelku koukatelná věc! (02.01.2011)

Místy naprosto fantaskní náhul, který si nehraje na něco, co není (v tomhle případě třeba na art, jak se kdosi snaží naznačit) a přináší skvěle natočené a nenudící bizarní cosi, které je ovšem na několika místech natolik zábavné, že občas člověk zapomene na fakt, že krom pitoreskního děje je zde i jakýsi druhý plán. Vnitřní Design: Nejdiváčtější povídka, která by dost možná obstála i bez závěrečné otočky, taky se nejsnáze interpretuje její význam. Merde: Nejmagořivější, nejikoničtější, nejméně čitelná, ale rozhodně ne nejhorší, navíc kamera je na mnoha místech nehorázně zábavná, interpretace je dost nejasná, já bych se přikláněl k zironizování rozdílů západu a východu, jestli se teda na něco takového dá vůbec pomyslet, když je to o podivném ryšavém skřetovi normální velikosti, který terorizuje Tokio... Třesoucí se Tokio: Dobré, dobré, ale oproti prvním dvěma povídkám nějak jinak, díky téhle části dám asi hvězdičky "jen" čtyři, protože v dosažení vyznění až moc tlačí na pilu. (28.11.2013)