Falco

Příběh slávy a strastí. Příběh nadání a promarněného života jedné z největších hvězd hudby. Lituji, že jsem se na Falca podíval až ted (píše se rok 2011), protože jsem do teď přicházel o skvost filmů. At už by byl natočený jakkoliv, miloval bych ho, ale Roth tomu ještě přidal korunu a natočil jeden velký filmový zážitek. Ať žije Falco, ať žije král! (27.10.2011)

FALCO je stylová nápodoba (věrně přetočené a přezpívané videoklipy), která se snaží přesáhnout svůj předobraz, ale nijak výrazně nevybočuje ze schematismu biopiců hudebních osobností odstartovaných kriticky i finančně úspěšným RAYEM (a následovaným WALK THE LINE, ELVISEM ad.)._____ Chvíli se zdá, že by to mohl být film o nošení masek a střídání různých žánrových poloh, jako tomu je u gangsterských biopiců AMERICKÝ GANGSTER a VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1, ale stírání hranic mezi Hanzem a Francem se věnuje naprosté minimum scén. Poté to vypadá, že se vytváří analogie mezi rodinným a profesním životem, jak písně vycházejí z rodinného zázemí, jako tomu bylo u CONTROL(u), ale z postavy matky je udělána figurka a vztah se ženou se utápí ve stereotypnosti. FALCO tak vybočuje pouze tím, že střídá dvě stylistické figury - dlouhé statické snímání s dynamickým obkroužením -, které upozorňují na to, jestli zrovna sledujeme Hanze nebo Falca & vyprávění založené na syžetu kriminálek funguje (taky aby ne, když režisér Thomas Roth režíroval díly seriálu INSPEKTOR TRAUTMAN)._____ Subžánr hudebních biopiců se tak "out of the dark" nedostal, protože ho nedovedla pořádně "narockovat" ani evropská krev, a stále stojí na představitelích ústřední role (a seriálový herec Manuel Rubey si zaslouží pro své vystižení Hanzovy/Falcovy osobnosti a přezpívání písní srovnání s Valem Kilmerem z DOORS a Joaquinem Phoenixem z WALK THE LINE). 7/10 (14.12.2008)

Falca jsem nikdy neposlouchala a o jeho životě jsem kromě způsobu smrti nevěděla zhola nic. Přesto jsem se na základě traileru v kině rozhodla film navštívit. Pravda, trailer slibuje trochu víc, než pak snímek ve výsledku nabízí, a veškerý děj stojí na střídavých sekvencích úspěchu a neúspěchu v kariéře i osobním životě ještě proložené záběry pár minut před Hansovou smrtí, přesto je můj celkový dojem z filmu velmi dobrý. Za největší klady považuju výkon Manuela Rubeye, hudební složku a scény z koncertů a klipů (což se zase nelíbilo kamarádce, která původní videoklipy narozdíl ode mě znala). (16.11.2008)

Falco bude mít v mém hudebním srdiečku vždy místo. Jeho písně jsou synonymem pro život. Jeho život byl ten Život s velkým Ž. Když před smrtí, vytuněn kokainem, poslouchal v autě svou píseň Out Of The Dark, tak jsem na sekundu omdlel, protože větší Život jsem do té doby neviděl. A taky jsem si uvědomil, že přesně tyto momenty dělají ze života tu neskutečnou jízdu a že to všechno musím taky nějak pošolichat a zažít si to. Falco NAVŽDY!! (01.05.2013)

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)