Bounty

Pár záběrů a hudba Vangelise, občas dává vzpomenout na "1492" Ridleyho Scotta, (ačkoliv vzniklo až 8 let po tomto snímku) ale kvalitativně už je výsledná podoba slabší i přes přítomnost Hopkinse a Gibsona (v dobách, kdy ještě ani jeden z nich nebyl velkou hvězdou). Film to rozhodně není špatný, ale problém je v samotném příběhu, který nedává mnoho možností, jak snímek natočit poutavěji a zábavněji, než se to povedlo v tomto případě. Přesto si myslím, že verze s Brandonem, je lepší, ačkoliv ani v ní se nedalo hovořit o zábavě v pravém slova smyslu. Problém je jednoduše v tom, že to je docela nuda. (14.07.2014)

Často si říkám, proč vymýšlet krkolomné dobrodružné příběhy, když život sám jich přináší bezpočet a není nutné si je přibarvovat. Vzpoura na lodi Bounty je nejznámější námořnickou vzpourou lidských dějin a jako taková se hned několikrát objevila na filmovém plátně. Právě tohle zpracování považuju za nejpodařenější především proto, že se neveze na vlně laciné romantiky a barvotiskových emocí a snaží se naopak o co nejrealističtější pojetí s propracovanými charaktery a z logiky věci vycházející motivací jednotlivých protihráčů. Tomu dění na lodi se zkrátka dá věřit a přitom to nic neztrácí na napětí a poutavosti příběhu. Přitom je ten film silně podhodnocený, což je zvlášť bolestivé v porovnání se starší verzí s Marlonem Brando v hlavní roli, kde naopak sentimentální vzpomínky pracují pro glorifikaci tohohle starého kousku se směšně černobílými charaktery a nevěrohodným pojetím. Není to sice čistých 5*, ale v takovém případě rád zamhouřím oko. Výpravný film se skvělým hereckým obsazením a tomu odpovídajícím hereckým výkonem. Celkový dojem: 90 %. (08.04.2012)

Vzhledem ke své posedlosti filmy z prostředí britského námořnictva jsem během cca 3 dnů viděla všechna tři zpracování vzpoury na lodi Bounty - čili z roku 1935 s Clarkem Gablem, z roku 1962 s Marlonem Brandem a toto z roku 1984 s Melem Gibsonem v roli Fletchera Christiana. Zhodnotím vše naráz a umístím sem. Vyloženě mě nenadchlo ani jedno ze zpracování a navíc jsem měla pocit, že se dívám na tři různé události, které spojovalo jen to, že loď Bounty pod vedením kapitána Blighta plula z Anglie na Tahiti pro chlebovníky a vypukla na ní vzpoura vedena jistým Fletcherem Christianem, který se zamiloval do dcery krále místního kmene. Ve všem ostatním už se filmy velmi rozcházely. Nejrealističtější kapitán Blight bude pravděpodobně tento Hopkinsův v roce 1984, který začal prosazovat velmi nedemokratická opatření až po rozkladu mužstva na Tahiti. V obou předchozích zpracováních to byl tyran a nelida už od počátku plavby. Nebylo jasné, zda byl Fletcher Christian první nebo druhý důstojník lodi, ve dvou byl prvním důstojníkem, v podání Gibsona se jím stal až v průběhu plavby. Úplně jasný nebylo ani to, zda loď obeplula nebo neobeplula Hornův mys. A nebyl shodný ani závěr, tedy aspoň by se mohly verze shodnout v tom, jestli byl za tuto politování hodnou událost kapitán Blight pokárán (obě starší verze) nebo pochválen (Hopkins), navíc podle všeho nebyl kapitán, ale poručík, aspoň ho tak na soudu oslovovali (leda, že by to bylo proto, že ztratil loď). V některých verzích se s Fletcherem Christianem znal (v této z roku 1984) a byli přátelé, v té z roku 1962 o něm mluvil jako o aristokratickém nezodpovědném floutkovi a viděli se poprvé...Tak by se dalo pokračovat. Z těchto důvodů rozděluji všem zpracováním stejný počet hvězd - 3. (17.10.2011)

Takový klasický dobrodružný film a kdoví kolikáté už zpracování tohoto tradičního příběhu. I když pravda u mě jediné které jsem viděl a nic zásadního proti tomuto filmu nenamítám. hudba je podmanivá, prostředí exotické a příjemné a mladý rebel Mel potěší v jedné ze svých starších rolí. I když je pravda, že v té době ještě nebyl zdaleka tak vyprofilovaný a starý bard Hopkins ho svým projevem trochu strká do kapsy. Jinak celkem podařenej film jenom škoda té trochu nudnejší a ukecanější prostřední pasáže. začátek a konec ok.60% (12.09.2014)

Loď Bounty vyplouvá, osazenstvo je skvostné včetně několika oscarových herců, výprava velkorysá, Vangelis přidává příjemnou hudbu, ovšem dnes už to příliš nefunguje. Vizuálně je to vyčpělé, dramaticky mdlé. Loď míří na Tahiti, dlouhý pobyt mezi spoře oděnými ostrovankami ovšem už tak vznětlivou posádku zbaví disciplíny a začínají potíže. A ve druhé polovině už tak dlouhého snímku se to celé tak nějak rozpadá mezi prsty, tvůrci nedokáží překvapit, zaujmout. 60% (24.07.2018)