Písně o lásce

Příběh milostného trojúhelníka (Ismaël + Julie, Alice je zpočátku trochu stranou) odehrávající se kde jinde než v krásném prostředí města samotné lásky - Paříži. Film je rozdělen do tří částí - Departure, Absence a Return, postupně se v něm zpívá o lásce, touze i ztrátě. Rozjezd je slibný a nechá vás v očekávání, ale zmíněný "love ∆" se nakonec vyvine v něco zcela jiného, což alespoň pro mě výsledný dojem sráží směrem dolů a navíc na mě film navozené emoce nedokázal přenést. Na poetické drama snímek obstál, ale na muzikál je to už slabota. (6/10) (03.07.2008)

"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie francouzských "light muzikálů". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli. (07.06.2008)

Aime-mois moins, mais aime-mois longtemps. 1) Civilní snímek je zasazen do 10. obvodu současné Paříže. Vystupují zde dnešní mladí lidé, kteří nově řeší věčné otázky o původu a projevech milostné lásky. 2) 37letý přitažlivý scénárista a režisér Christophe Honoré přizval svého "dvorního" skladatele 33letého Alexe Beaupaina (hudba a texty písní) a spolu vytvořili specifický muzikál, spíše jen psychologický film s lyrickými písničkami. V hlavní roli Ismaela se blýskl přirozený 24letý Louis Garrel. 3) Homosexualita je pro aktéry příběhu jednou z mnoha tváří lásky, asi jako barva vlasů nebo dohadování o tom, jestli raději svíčkovou nebo rajskou. Je nesmírně osvěžující být svědkem nenucené lehkosti, toho pověstného francouzského šarmu, který, jak s radostí divák konstatuje, nevymírá, jenom se transformuje do době případných forem a tvarů. Petite garce, qui je préfère - tu le sais mieux que moi - je préfère que tu sois légère - a la guerre à trois. 4) Jako peříčkem se film dotýkal mé okoralé duše, tak subtilně, že jsem doteky chvílemi ani necítil, ale vím o nich, jsou tam a už nyní se těším, jak si je při opakovaném sledování filmu opět zpřítomním. (12.05.2013)

Zajímavý film s pěknými písněmi. Celý příběh se odehrával trochu jinak, než jsem očekával, ale to je jen ku prospěchu věci. Film není zrovna obsáhlý, často si vypomáhá písněmi, něco naznačí, jiné neřekne vůbec, ale nejkrásnější na tomhle snímku je, že člověk může postupně objevovat jeho smysl, motivaci počínání hrdinů, vztahy... Rozhodně bych ho neoznačil za prostoduchý muzikál. (10.11.2008)

Tohle jsou audiovizuální orgie, tedy především vizuální, kamera kouzlí. Ale u muzikálu bych asi očekávala poněkud zajímavější hudbu. Ona se místy tváří, že by ráda dosáhla něžnosti a nápaditosti Laie, ale bohužel k tomu má velmi daleko. Příběh samotný je vyprávěn velmi chladně, takže i přes značnou dávku neotřelosti, se stává nezajímavým. Tím nejlepším z celého filmu zůstává skutečně vizuál, jenže i ten by se mohl zúčastnit pouze župní ligy při srovnání s Jeunetem nebo Gondrym. (30.04.2019)