Journey to the Center of the Earth
Cesta do stredu Zeme
Režie:
T.J. ScottKamera:
Philip LinzeyHrají:
Ricky Schroder, Victoria Pratt, Peter Fonda, Steven Grayhm, Mike Dopud, Simon Baker, Ken Kirzinger, Elyse Levesque, Jorge Vargas, Carmen MooreObsahy(1)
Profesor Jonathan Brock je sice vědec a antropolog, ale na své cesty a výzkumy si přivydělává jako boxer. Jednoho dne ho osloví bohatá dědička Martha Dennisonová s prosbou, zda by jí pomohl najít jejího zmizelého manžela. Edward Dennison se před čtyřmi lety vydal na cestu do středu Země a od té doby se neozval. Brockovi se to zprvu moc nezdá, není detektiv, ale Martha nabízí opravdu velkorysou sumu peněz, které by pokryly i dluhy, které udělal jeho otec, a když vidí nadšení svého synovce Abela, začínajícího novináře, nakonec s cestou souhlasí. Abel si bude vést deník, do něhož bude zapisovat zážitky z cest a kreslit. Jejich cesta vede na Aljašku, kde se seznamují s mužem jménem Sergej. Sergej viděl Edwarda, jeho přítel Michail s ním odešel. Sergej souhlasí, že výpravu doprovodí, protože podle mapy, kterou výprava má, ví kudy jít. Martha však upozorňuje, že najít skrytý vchod do jeskyně lze jen 23. září, a to je už za 10 dní. Musí se na cestu vydat okamžitě a neztrácet cenný čas. Vchod do středu Země vede důlní šachtou do sopky, kde naleznou Michailovy ostatky. Vlastně díky náhodě se výpravě podaří najít vchod do neznámé země. Je jisté, že evoluce se zde neubírala stejnou cestou jako na Zemi, a lze zde spatřit pravěké tvory. Sergej s Jonathanem najdou opracované klády, ze kterých si postaví vor. Ty klády tam jistě nechal Edward, protože už je nepotřeboval. Na voru se vydají na moře, ale není to zrovna klidná plavba. Musí si zachránit život před nenasytným plesiosaurem a také před pravěkými ptáky. Zajímavé je, že tvorové, kteří zde žijí na Zemi, žili v různých obdobích, ale zde žijí pohromadě. Abel spatří dvě domorodkyně a výprava najde most přes propast. Takový most musel postavit někdo, kdo se vyzná v inženýrství, není to žádná primitivní stavba. Na mostě je obklíčí domorodci a odvedou do vesnice. Vesnici k překvapení všech vede Edward. Vesničané ho považují za boha, který jim přinesl pokrok. Martha je rozčarovaná, když zjistí, že se Edward vůbec nehodlal vrátit, a navíc si našel novou ženu. Skupina vesničanů se pokusí o převrat a Edward jednoho z nich zastřelí. Martha mu dá ránu do obličeje a Edwardovi teče krev. To je pro domorodce jasné znamení, že Edward není bůh a semknou se proti němu i proti ostatním bělochům. Nezbývá, než vzít nohy na ramena a pokusit se utéct zpět domů... (TV Prima)
(více)Recenze (36)
Stejnojmenná dobrodružná kniha Julesa Verna byla již zfilmována několikrát. Mám moc ráda dílo tohoto vizionáře, ale tato verze je nejslabší, co jsem zatím viděla. Je smutné konstatovat, že již v roce 1959 s daleko jednodušší technikou, byl natočen mnohem kvalitnější film, než o padesát let později. I když se jedná o televizní snímek, tak při dnešních technických možnostech by měl mít dokonalejší vizuální efekty, jinak jsou to vyhozené peníze. Stačilo sáhnout do filmového archivu. A to ještě pominu fakt, že v tomtéž roce byla natočena ještě jedna kvalitnější filmová verze. Není to jenom v technice, jsou tam mnohé dějové rozpory vymykající se logice. Jules Verne se musí v hrobě obracet. ()
Kdybyste po mě v souvislosti s touhle verzí "Cesty do středu země" chtěli volné asociace, vypadlo by ze mě: hloupé, laciné, zbytečné, blbé, levné, nepotřebné, stupidní, povrchní, nesmyslné, dementní, marné, na hovno. Tato hesla jsou společná pro všechny podstatné složky filmu - pro scénář, režii, herecké výkony, výpravu, efekty atd. etc. Hvězdičku dávám za to, že celkový hluboce podprůměrný, nudný dojem občas prozáří nechtěná perla typu: (při pohledu na ostré hřbetní ploutve a ohavnou dračí hlavu, prorážející hladinu jezera) "To je plesiosaurus, nejstrašnější tvor všech dob!" Za zmínku stojí i způsob, jakým najít důl, ke kterému se ukáže cesta jen jeden den v roce, v pravé poledne (checht:-)). Hlavní hrdina superšikula superklaďas se supervědomostmi vydedukuje, že má slunce ozářit vodní hladinu a paprsek se odrazí správným směrem. "Už zbývá jen 15 sekund!" Jenže slunko v daný okamžik dřepí za mraky - co s tím? No přece posvítíme baterkou na zrcátko, foukneme na to trochu dýmu z cigarety a uvidíme, jak paprsek ukazuje někam zhruba doprostřed kopce. Nijak přitom nepřekvapí ani fakt, že tou baterkou svítíme z úplně jiného směru a do jiného místa, než jak by to proběhlo za "přirozených" podmínek. Na tento proces jsem dokonce vzhlédla od přípravy oběda, nemohla jsem totiž uvěřit vlastnímu sluchu! Asi nejhorší adaptace, jaká kdy J. Vernea přiměla k rychlé posmrtné rotaci, tvůrci by si zasloužili narvat do análu Nautilus. Ovšem kupodivu ještě pořád se můžu ohánět tou kouzelnou větou: "Viděla jsem i horší sračky!" a udělit jednu usmolenou hvězdičku. 21% ()
Těch adaptací tohohle filmu je poslední dobou tolik že se začínám ztrácet. Každopádně tohle je blbost. Což je škoda protože Scottovy jsem věřil že sice nenatočí kvalitní film ale natočí aspoň zábavnej film. Šeredně jsem se spletl, tenhle film není nic jiného než je postavy které chodí sem a tam. Bez nápadu, bez inovace. Prostě jen chození se sem tam vecpaným efektem nějakého dinosaura. Nuda a Zklamání. ()
První polovina filmu se celkem slibně rozbíhala, výprava se zdála být slušná a přestože televizní efektová pachuť byla občas cítit, říkal jsem si, že by ... ? Ovšem druhá polovina mě zcela zklamala. Tajemnost a dobrodružnost příběhu se zvrhla v lacinou televizní blbinu, která zcela ignorovala základní logičnosti děje. Škoda. ()
Tohle zfilmování knihy Julesa Verna je podle mne to nejslabší, které jsem doposud viděl. Těšil jsem se na tajuplnou cestu do středu Země a v ní skrývající se příšery, dinosauroidy a masožravé rostliny, tak jak to kniha nabízí. Jenže tahle filmová adaptace na všechno jakoby zapomenula. Dokonce i na to, že naši hrdinové jsou v originále Evropané (tady jsou Američané) a do země vstoupí na Islandu (tady na Aljašce). Jedinou zábavou na tomhle nudném a značně pozměněném přepise je pár minut, kdy dobrodruhové potkají na řece několik létajících a vodních příšer v čele s plesyosaurem. Zaujme tak jedině ta blonďatá milfka Victoria Pratt (tou dobou měla 38 let). Příště se raději podívám na CESTU DO STŘEDU ZEMĚ z roku 2008 či stejnojmený, legendární film z roku 1959. I zdlouhavý, dvoudílný film CESTA DO STŘEDU ZEMĚ z roku 1999 byl dobrodružnější, svěžejší a obsahoval mnohem více příšer než tady tohle. [627. hodnocení, 35. komentář, 35%] ()
Reklama