Japonská nedeľa
Obsahy(1)
Režisérka Helena Třeštíková a kameraman Jan Vaniš využili svého pobytu v Japonsku s Divadlem Spejbla a Hurvínka k natočení zajímavého dokumentu. Jak tráví neděli průměrný obyvatel Tokia? V časově nevelkém prostoru se autorům podařilo nastínit zajímavosti a zvláštnosti tohoto obrovského města, v němž je Evropan šokován především protiklady, vyplývajícími ze staleté tradice a z vysoce vyspělé, přetechnizované, ale poněkud odlidštěné současnosti. Na začátku filmu je připomenuta jednoduchá zásada, kterou dodržují Japonci: „Přej si a přání ti bude vyplněn“. Uvidíme rybí trh Cukidži v Tokijském zálivu, malé nádrže „curibori“ uprostřed města, kde lze rekrečně chytat ryby a nebo soutěž v „ledovém sochařství“ na hlavní tokijské tepně Ginze. Podvečerní expres Hikari symbolicky uzavírá naší procházku. (Filmový přehled)
(více)Recenze (3)
Helena Třeštíková se silně inspirovala Chrisem Markerem a jeho esejí Dimanche à Pekin (Neděle v Pekingu) a natočila svou Japonskou neděli. Bohužel neumí tak dobře pracovat s jazykem, myšlenkami, střihem, montáží ani s filmovou kompozicí jako mistr Marker. Takže její japonská neděle v roce 1981 vedle té čínské z roku 1956 vypadá ploše. V komentáři propojeném s obrazem jen formálně, ne bytostně, jako u Markera, rozvíjí v podstatě jednu myšlenku, která nejde moc do hloubky, protiklady japonského národa. Přesto jsem rád, že se alespoň někdo z našich tvůrců inspiruje Markerem. Film má smysl vidět, pokud se zajímáte o japonskou kulturu a chcete poznat, jak vypadali ulice Tokia počátkem osmdesátých let a co dělali Japonci v neděli. ()
Všedný pohľad na nedeľné Tokio. Tanečníci, deti, vejáre, pár svetelných reklám. Budovanie ľadových sôch, rybacina na pultoch. Do toho pokec o exotickom východe a vzťahu tradície k modernej dobe. Celý čas škrečí jemne otravná melódia. Inak zaujímavé porovnanie s dneškom sa skrýva práve v reklamách. Hoci dokument upozorňuje na svietiace bilboardy v uliciach hlavného mesta Japonska a niekoľko ich je aj vidieť vo filme. Celkovo ostala drvivá časť verejného priestoru začiatkom 80. rokov bez reklám. Propagačno - letákovo - panelovo - megaboardový smog v uliciach miest a pri cestách, aký poznáme z každodennej reality, sa vtedy ešte zďaleka nekonal. ()
Tento krátký dokument nemá nijak zvlášť silnou výpovědní hodnotu. Autoři spíš využili možnost něco natočit v Japonsku, tak to jednoduše udělali. Ovšem chápu, že neinformovanému československému publiku mohly obrázky z Tokia učarovat či ho udivit. ()