Režie:
Anna ProcházkováScénář:
Anna JuráskováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jiří BažantHrají:
František Staněk, Veronika Žilková, Barbora Hrzánová, Jaroslava Obermaierová, Marta Malá, Ilona Svobodová, Jiří Ornest, Robert Vrchota, Vladimír Ráž, Vítězslav Bouchner, Jaroslav Pešice (více)Obsahy(1)
V této pohádce se prolínají osudy princezen s kouzelným světem víl. Hodná víla Bibiána má svěřenku, krásnou a milou princeznu Karolínku, zatímco zlá víla Sidónie má ve své péči protivnou princeznu Leokádii. A pak je tu ještě kouzelník Balduin, jehož svěřencem je princ Leon. Sidonie se postará o to, aby princ, omámen růžovými brýlemi, slíbil svatbu Leokádii, ale ten, když prozří, zamiluje se do něžné Karolínky. A od té chvíle osudy lidské i pohádkové vzájemně proplétá dobré i zlé kouzlo. Ale opravdová láska nakonec zvítězí, jak to má být. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Nebýt Báry Hrzánové, opět skvělé v hraní ošklivosti, protivnosti a hlouposti, musel bych hodnotit ještě hůř. Nemám rád takové ty studiové doslova barevně a různými jinými dekoracemi vyumělkovaně prošpikované pohádky. Sídlo víl vypadá jako divadelní pódium s přehršle barevnými závoji. Pták nepůsobí ani za mák reálně. Ještě Jaroslava Obermaierová snese výraznější měřítko. Příšerně nudná a nezáživná pohádka, ale víc než příběhem samotným hlavně vší tou omáčkou a patosem okolo. ()
Zbytečně dlouhá poněkud psychedelická záležitost, kde mne překvapivě nejvíc zaujalo šest zbývajících a opomíjených víl. Kromě toho, že princezna v podání Hrzánové byla trošičku nevychovaná a s buranskými způsoby, jsem na ní ani její matce neshledal nic, proč by měly být proměněny v myši a honit je kocour pomstychtivé víly. „Něžná“ Karolínka v podání Žilkové vypadá jak vychlastaná štětka z putyky čtvrté cenové, která si hraje na naivku, aby klofla kunčofta. Vztah kouzelníka a víl jsem vůbec nepochopil, a už vůbec ne, proč se vymáčkl až po stu letech. Když začala mluvit zvířata, vybavila se mi hláška ze Shreka: „Boží, mluvící kůň!“ A do toho básničky od Jirky Chalupy, které se Ráž mimo obraz snaží statečně nějak dramaticky podat, ale zdá se, že i jemu přijdou plytké. ()
"No tak, mámo, jak to vlastně je ?? Vdávám se nebo ne ??" ;) Příšerně afektovaná Bára Hrzánová si nevzala prince Leona, protože ten ji nechtěl, ona si zas nechtěla vzít téhož v podobě prý blankytného ptáka, a tak nakonec skončila s Holubem..;) A mě místy tuhla krev v Žilkách.. Příšerná šmíra z šílené mysli Anny Juráskové, která se nejspíš ani se svou jmenovkyní Procházkovou příliš nepochopila.. ()
Pohádka mého dětství! Jak já obdivovala zázračný svět kouzelníků a vil a jak jsem fandila Ilonce Svobodové coby trochu nešikovné víle Bibiáně! Samozřejmě, dokonalé to není a František Staněk je v roli prince naprosto nemožný (a taky strašně zpívá). Pravda, novější verze této pohádky, Modrý pták, je lepší, ale Blankytná pohádka má také něco do sebe. A mimoto - vynikající Bára Hrzánová hraje v obou :-) ()
Ani ne čtyřicetikilové líbivé princezničky přicházejí a odcházejí, třeskutě vtipná, zábavná a originální Bára Hrzánová zůstává. Navzdory položce "původní scénář" v titulcích je tahle pohádka velmi inspirovaná pohádkou madame d´Aulnoy, pravda, závěrečné titulky byly useklé jak pudlí ocas, třeba to bylo přiznáno tam. Mladší verze, kde princeznovskou křehuli hraje Sabina Laurinová, královnu Valérie Zawadská a víla je v příběhu jen jedna, svou autorku přiznává a také je podstatně zábavnější, protože ač zápletek, podzápletek i prostých pletek má méně, má lepší dialogy i celkové obsazení, ani tahle pohádka si nezaslouží být zatracována a kritizována. Skoro mám pocit, jako by ostatní, kdo ji viděli, neměli ve svých povahách trochu zdravé škodolibosti a poťouchlosti. No fuj! ()
Reklama