Obsahy(1)
Umělecké a životní premiéry zpívajícího básníka vložené do písniček. V hudebním dokumentu mapujícím jeho pestrou tvůrčí dráhu hovoří H. Hegerová, M. Rottrová, J. Černý, J. Wykrent a další. Dokument režiséra Jiřího Vondráka o písničkáři Jaromíru Nohavicovi zachycuje všechny podstatné momenty jeho profesní dráhy, které byly první, jediné a jedinečné. Výpovědi muzikantů, spolupracovníků, hudebních kritiků, ale především Nohavici samotného, jsou podstatnou částí filmu. Neméně důležité jsou i archivní materiály a samozřejmě množství písní tohoto slezského písničkářského barda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Pěkný dokument. Nohavica je člověkem mnohých talentů. ()
Tenhle dokument je silně poznamenán svou televizností, a to nejen ve formě zpracování, ale i ve smyslu průměrnosti... Leč mám rád Jarka...takže za něj přidávám jednu hvězdičku navrch:-) Jinak skutečně spíše průměrný dokumentární snímek... (který byl natočen dlouho předtím, než se provalila Nohavicova temná minulost a začal smutný hon na čarodějnice) ()
Tohle je tedy hnus. Profesionálně zcela rutinní výrobek skoro jako na objednávku, emotivně populistické poplácání coby adorace odporného člověka, jakým je estébácký udavač a podbízivý šumař Nohavica. Typický (d)úkaz ztráty soudnosti, paměti i toho, kam došla šašská pisskultura (stačí si poslechnout podlézavě emotivní výlevy Jirky Černého - jestli se nepletu, bonzoval taky...) za posledních osmnáct let. Nu ano, stádo (ano, všimněte si prosím té stádnosti, které Nohavica využívá a zároveň jí slouží) potřebuje svoje ikony a dnes už jsou přece všichni pragmatici, přesně v duchu teze >co sme si to sme si, tak hlavně že se točí krupica< . . . Tož posral ses Vondráku. Ale ty nakonec už taky dobře víš, že dneska je to už (za ty prachy) všecko jedno, že... :-( . . . Škoda více slov nějakého dalšího komentáře... - - - - - (Poprvé a NAPOSLED! viděno 9.5.2008 na ČT2, komentář zde jako druhý - 9.5.2008) ()
Takový hudební a povídací pelmel. Ale navadilo, mám Jarka ráda, takže formu moc nehodnotím. ()
Filmařsky nevynalézavá mozaika, která nic nového nepoví, ale já prostě nemohu dát méně. ()
Poprvé jsem se s živým Jarkem Nohavicou a dalšími folkaři setkala na koncertě v našem městě krátce po listopadu 89. Do té doby jsem jeho a další zpěváky tohoto žánru znala jen z působivého vyprávění své kolegyně, která jezdila na jejich klubová vystoupení. Ze zvědavosti jsem zašla jednou odpoledne v prosinci 89 na koncert s názvem Folkové vánoce, kde se sešla kromě Nohavici celá naše folková scéna - Žalman, Plíhal, Dobeš, Nos, Nedvěd a řada dalších. Bylo to neskutečné. Atmosféra v sále i na jevišti byla tehdy plná revolučního nadšení. Těžko dneska říct, kolik zpěváků tam bylo, všichni se různě střídali a dávali najevo, jak jsou rádi, že jsou tady spolu. Nevím, jak dlouho představení trvalo, ale po odsezených osmi hodinách, dlouho po půlnoci, jsem nebyla schopna se rozloučit a odejít, stejně jako řada těch nejvytrvalejších diváků. Bylo to nezapomenutelné a vznikla z toho moje celoživotní láska k folku. Mám ráda Ostravsko, kde jsem se narodila, mám ráda písničky Jarka Nohavici, mám ráda i jejich interpreta. Dokument není nic moc, mělo se sáhnout hlouběji do archivu. ()
V titulcích filmu uvedeno: název Poprvé aneb střípky ze života J.N. ()
Filmařsky velmi slabé, místy to vypadá jako amatérský dokument, ale písničky jsou tam skvělé. ()