Superman II: Verze Richarda Donnera

Asi i o něco lepší, než Lesterova verze. Místy je mnohem vtipnější, místy dává mnohem větší smysl a asi je i tak nějak komplexnější - a taky je o pár minut kratší. A taky je tu mnohem více Marlona Branda (jen a jen dobře!) a Reeve má větší prostor pro více hereckých poloh. Určitě je škoda, že v této podobě nevznikla, ale na Lestetově verzi jsem vyrostl, miluju ji a líbí se mi minimálně stejně jako vynikající jednička. Na Donnerovu verzi druhého dílu jsem se vlastně podíval jen a pouze ze zvědavosti. Zklamán jsem rozhodně nebyl, k této verzi (stejně jako k té oficiální) se určitě ještě mnohokrát vrátím. 80%. (25.03.2021)

Dvojka pôsobi po dejovej stranke ovela kompaktnejsie. Ma to pribeh, ktory od zaciatku niekam jasne smeruje. Jednu liniu tvori suboj zo zloduchmi, ktori prisli ovladnut svet. Bohuzial Zod a jeho trapni poskoci pôsobili jak tupci z beckoveho filmu. Sice maju plnu hubu kecov o ovladnuti zeme, ale jedine na co sa zmohnu je nicenie. Ovela lepsie pôsobi dramaticky vyvoj Supermana pri jeho snahe stat sa kvôli Lois Lane clovekom. Dokonca aj chemia medzi nimi funguje ovela silnejsie ako v jednotke. Brandove poucanie tentoraz vyznie tiez osudovejsie. To ma skutocne bavilo a skoda, ze to nemalo väcsi priestor. Namiesto Zoda a jeho tupcov mohol byt za hlavneho zaporaka znova Hackman, ktory aj na mensom priestore Zoda uplne zatieni. Suboj medzi Supermanom a Zodom ma vôbec nebavil. Bolo to take nekonecne poletovanie a strielanie rôznych paprskov z oci a pritom bolo jasne, ze sa im nic nemôze stat rovnako ako to nemohol schytat ziadny prizerajuci sa clovek. Ale sa mi pacili poletujuce a vybuchujuce auta jak z nejakeho Emmerichovho filmu. Divne pôsobil koniec, ktory kopiroval zaver jednotky v ktorom sa tiez vsetko vymazalo a vratilo spät. Lesterovu verziu si uz nepamätam, takze neviem, ci je Donnerova lepsia, ale pokial je infantilnejsia ako tato, tak ju uz vidiet nechcem. Dvojka je s jednotkou pekne prepojena, takze sa rozhodne oplati vidiet ak vas bavil prvy diel. 6/10. (20.05.2017)

Vždycky jsem předpokládal, že dlouho uváděná a televizemi prezentovaná verze je ta, která je pokračováním prvního dílu. Vlastně pořád je, ale dokud jsem nezískal možnost vidět nedávno uveřejněnou verzi režiséra Richarda Donnera, zjistil jsem, že tohle je skutečným pokračováním Supermana z roku 1978. A o mnoho logičtějším. Postrádané scény v této verzi mi ani moc nechybí. Dokonce i to Supermanovo prozrazení má větší šmrc. To, že zakopne o koberec a dopadne rukou do krbu, mi přišlo jako z nouze ctnost. A Marlon Brando? Jeho "intermezza" dodávají filmu úplně jinou tvář a naprosto odlišný rozměr. Čeho je mi na této sérii líto, je, že si prošel roztržkou mezi režiséry Lesterem a Donnerem. Mohla tak vzniknout úchvatná série, která by dosáhla ještě většího úspěchu a mohla mít o několik procent vyšší hodnocení. Ale nejvíce mě mrzí fakt, že už si nikdy nebudeme moci vychutnat původní dabing s Vladimírem Dlouhým. (23.07.2011)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)

Vzpominam ze uz jako dite jsem nektere diry v puvodni verzi vnimal, a ze mi urcite momenty nedavaly smysl, takze jsem byl na predelanou verzi z nostalgickych duvodu zvedavy. Bohuzel nemam pocit ze by slo o lepsi film. Nektere sceny z puvodni verze vypadly zcela pravem, nekdy pusobi nepovedene cele nove pasaze (napriklad kompletne prekopany uvod bez scen s teroristy a Eiffelovkou, kde ted vidime v retrospektive zabery z ruznych momentu prvniho dilu). Pridelane a predelane digitalni triky jsou na urovni horsich televiznich filmu, coz se da rict i o pridane hudbe. Kombinace starych filmovych a novych digitalnich zaberu je rovnez esteticka hruza, specialne na kompletne prekopanem konci. Nebudu (moc) spoilovat, ale napovim, ze jde o naprosto bezduvodne zopakovani jisteho Supermanova figlu z konce jednicky. Prijde mi ze tuhle verzi vytvoril Donner jen natruc kvuli davnemu sporu se studiem, pricemz uplne zbytecne vyhodil i ty Lesterovy sceny, ktere mely ve filmu opodstatneni, nebo byly lepsi nez nektere Donnerovy, ktere tam ted zpetne zaradil ciste proto, protoze jsou jeho. (10.02.2009)