Život za zdí

221. Strach a nenávist ukrývající se ve zdánlivě nenarušitelném bezpečí zvláštní obytné zóny, pod soustavným dohledem, za vysokou, neproniknutelnou zdí, kriminální drama z námi rozděleného světa, o zvůli, o neomezené moci, o nerovnosti a nespravedlnosti, o morálce a lidskosti, tak obsahově bohatý materiál se dostává k divákovi a nechává bez předpojatých soudů na něm, aby se ve vzniklé situaci sám zorientoval a přijal pro sebe vlastní stanovisko, jak by měla nebo rozhodně neměla společnost fungovat, za jaká pravidla má smysl bojovat a jakým jevům v ní nekompromisně, s neústupností, statečně čelit, spravedlnost se přes sebesilnější odpor vždy boží vůlí prosadí, beztrestnost si nikdo pro sebe spolehlivě nevykoupí, každého jednou doženou jeho vlastní skutky, jen mnohdy ne okamžitě, jak bychom si nejspíše sami přáli, jsem rád, že vznikají právě taková díla, rozporná a provokativní, pak projevené názory na ně mohou o nás samotných velmi mnoho prozradit, jak hluboko je v nás do pozadí zasunutá lidskost, v jaké míře by bylo pro nás samotné snadné použit násilí, k jak neúprosné a kruté odplatě bychom se my sami v takovém případě odhodlali nebo nechali ostatními strhnout, kde jsou v nás nastavené hranice soucitu a milosrdenství, určitě doporučuji ke shlédnutí a zamyšlení. (27.10.2014)

"Ten chlapec je zlodej!...Ale je to aj môj syn..."Premiéru španielskeho filmu na STV2 som si nenechal ujsť a prekvapil ma hlavne najnesympatickejší predstaviteľ so zlatým zubom z môjho posledne videného španielskeho filmu Cela 211, ktorý si tu zahral jednu z úloh. Príbeh je určite zaujímavý, to je téma pomsty u mňa vždy. Zóna je veľkým plotom rozdelená na bohatú a chudobnú štvrť a tento kontrast má čosi do seba. Po lúpeži a vražde sa hon na jedného z trojice zlodejov môže začať. Záverečné lynčovanie na ulici je silná scéna, rovnako ako jej nezmyselnosť, o ktorej sa niektorí dozvedia až príliš neskoro. "A čo môj syn?...Mala si ho lepšie vychovať!..." 70%. (16.04.2012)

S termínem zóna jsem se poprvé setkal v novele bratří Strugackých Piknik u cesty, podle které byl natočen Stalker Andreje Tarkovského. Tajemné PÁSMO představovalo oblast , kde neplatí běžné fyzikální zákony a pravidla, na které jsme na naší planetě zvyklí. ZÓNA Rodrigo Plá pro změnu představuje území, kde neplatí zákony příslušné země, protože privilegovaní, kteří tam žijí, mají dost prostředků a odhodlání, žít podle vlastních pravidel i za cenu ztráty lidskosti a vlastní svobody. Zóna odděluje ty úspěšné od obyčejných kmánů žijících v chudinských čtvrtích a zároveň deformuje jednání a myšlení těch, co si myslí, že je chrání. Všudypřítomné kamery, nekompromisní vlastní bezpečnostní služba, zákazy a pocit strachu, poté jedno nezdařené vloupání, následný masakr a psychóza, která vede k zabavování mobilů a k domácímu vězení těch, co ohrožují SYSTÉM. Na jedné straně jde o sociálně kritické drama, které má provokovat a přesvědčovat, na druhé straně je to i pronikavá studie lidského chování, manipulace a stádnosti myšlení. Z hlediska režie není film vyjímečný, je to navíc "jen" televizák s nižším rozpočtem a vesměs neznámými herci. Ale po dramatické stránce a z hlediska nabuzení emocí fungoval mimořádně silně. Napíšu to takhle: co mi nebyl schopný poskytnout penězi vyfutrovaný a mainstreamově vypucovaný Milionář z chatrče, to mi nečekaně dal Život za zdí. Včetně nepohádkového hořkého závěru. Protože Plá netočil pohádku, ale politickou a sociální realitu. A jestli si někdo myslí, že se nás to netýká, zatraceně se plete. I my máme své ZDI, byť každá není tak slavná, jako v Matiční. Večer jsem se procházel po lepší čtvrti, kde vysoké zdi oddělovaly luxusní vily od zbytku světa. Chyběli jen ti strážní s kvéry, kamery, mříže a alarmy byly na svých místech... Celkový dojem: 95 %. Život za zdí není tak efektní a akční jako Město bohů nebo tak vykalkulovaně emotivní, jako Milionář z chatrče. Je obyčejný a příjemný jako plivnutí do tváře nebo kopnutí do žeber... Pro mě velké překvapení a silný zážitek. (24.08.2009)

Španielsky režiséri to v poslednej dobe valcujú. Vážne. V takmer akomkoľvek žánri, bez rozdielu s akýmkoľvek obsadením a tematikou. Potomkovia ľudí, séria Rec či bizarnosti psychologického majstra Almodóvara alebo väzenská Cela 211. Tento snímok je rovnako silný a zanechá vo vás nezabudnuteľný dojem. Sprvu pomalý rozjazd a fádne zobrazené prostredie môže odradiť mnohých, ale to je chyba. Pod mierne nesympatickou škrupinou sa skrýva lákavý thriller so silným príbehom, ktorý udiera na psychiku človeka a určite nie je pre každého. Je to príbeh komunity zbohatlíkov, ktorý žijú oddelene od zvyšku poškvrneného, chudobného a špinavého mesta za zločinu za hradbami, ktoré ukrývajú prísne stráženú a takmer dokonalú "zónu". Jedného dňa však pokoj a mier v "zóne" naruší trojica mladých zlodejov, ktorý sa vďaka búrkou zhodenému billboardu dostanú cez rozborenú stenu dnu. Situácia sa však nečakane zvrtne a vyhrotí v krvavý konflikt, po ktorého skončení ležia v "zóne" štyri mŕtvoly - uškrtená stará majiteľka vykradnutého domu, dvaja lupiči a strážnik žijúci mimo "zóny". Jej obyvatelia však majú s mestom dohodu a nemôžu si dovoliť nepriaznivú publicitu, a tak sa musia zbaviť tiel aj otravného vyšetrovateľa, ktorý sa prípadu nechce vzdať. Čo všetko sú schopný urobiť pre to, aby všetko, čo sa stane v zóne, zostalo za jej múrmi? A čo urobia s posledným lupičom, ktorý sa stále skrýva niekde vnútri? La Zona je skvelý dramatický vyhrotený príbeh o tom, ako sa usporiadaní ľudia dokážu behom chvíľky zmeniť na krvilačných netvorov bez zábran a o tom, aké to môže mať následky. Film sa vskutku podaril a herci a ich výkony sú skvelé, mimoriadne sa mi páčil otec Alejandra a "gorila" Carlos Bardem. Nie je to náhodou Javierov príbuzný? (18.12.2012)