Nodame cantabile

Co mě opravdu iritovalo, byly ty "fackovací" a "teatrální" scény. V anime, manze tam to může fungovat, někdy poměrně dobře, ale tady to pro mě bylo docela utrpení. Ale jinak celkem ucházející. Nejprve jsem viděla anime, pak četla mangu, takže mě nic nepřekvapilo. Nic nového pod sluncem. Ale ta hudba byla ženiální (ostatně kde u "Nodame" není? :-)). Možná že kdybych tohle viděla před anime a mangou, asi bych dala vyšší hodnocení. Edit. květen 2014, viděla jsem to znovu a tak nějak se do toho zamilovala – najednou jsem zjistila, jak pěkná romantika to je, víc jsem ocenila příběh a i všechny ty fackovací scény, co najednou měly funkci. Celkově jsem si to na druhé zhlédnutí neuvěřitelně užila, a proto zvedám hodnocení na 4*. Přeloženo. (10.09.2009)

Super. Díky hudbě lepší než manga a díky živým hudebníkům a reálným nástrojům zase lepší než anime. Klasickou hudbu zas tak moc nemusím, přesto pro mě byly koncerty orchestrů velkým a napínavým zážitkem. Někomu pravda nemusí sednout poněkud ujetější humor po japonsku, ale jinak nemám co tomuto seriálu vytknout. Juri Ueno coby Nodame nemá chybu. (08.04.2008)

Kdo nemá rád vážnou hudbu a střelené Japonky, ať se radši nedívá, obojího si totiž užije až až. Seriál pojmenovaný podle dětské a ve společnosti ne zrovna tradičně fungující Nody Megumi, se zaměřuje spíše na Chiakiho, který ač talentovaný klavírista (a houslista), touží být dirigentem. Což mu znesnadňuje mnoho vnějších okolností, ale také jeho vnitřní problémy (poměrně vtipné vsuvky se strachem z létání, při kterých i relativně vážně pojatá postava Chiakiho dělá přehnané obličeje) a nerozhodnost. Jeho sousedkou pak je špína a třeštidlo - studentka klavíru Nodame, která vnímá hudbu přesně naopak než Chiaki. Pravidly nesvázaná, s tendencí k improvizaci a na noty nedbající hraje pro radost, zatímco Chiaki, ačkoliv uznává, že osobní náhled na skladbu je důležitý, vyžaduje také přesnost a precizní hru. Jejich dva přístupy se celou dobu srážejí, Chiaki nemůže zpočátku Nodame vystát, ale samozřejmě jak už to tak bývá, protiklady se přitahují a velmi pozvolna se jednostranná láska Nodame mění v oboustrannou. Kromě této dvojice se v Nodame Cantabile objevuje celá řada dalších studentů (vesměs velmi sympatických) setkávajících se v orchestru, který dostane Chiaki příležitost dirigovat. Kromě Nodame vtipnou (ale ne vždy, tahle postava je někdy až moc přepálená) stránku tohoto dorama zajišťuje hlavně slavný dirigent Streseman (nosatý vysolárkovaný Japonec s dlouhovlasou naondulovanou bílou parukou!!), který však nemyslí příliš na hudbu, ale hlavně na ženské a ve škole působí na studenty tak, že na ně vlastně nemá čas a jen jim zadává občas úkoly. Kromě toho, že Nodame Cantabile ukazuje, jaké problémy musí studenti řešit, aby se prosadili, velkou část tvoří samozřejmě všemožné tréninky a vystoupení, takže dlouhé pasáže se prostě jen hraje na klavír nebo v orchestru a řekla bych, že tady herci předvádějí dobrou práci, protože by jim člověk občas i uvěřil, že ty náročné kusy hrají sami. Každopádně tomuto sympatickému dorama se nevyhly některé neduhy – drobné sklouzávání do monotónnosti, některé postavy občas mohou být nesnesitelné (kromě Stresemana občas i Nodame, dále třeba afrotympánista Masumi, nebo jak se to jmenoval). Ještě malé upozornění: koukat na toto dorama bez následujících speciálů nemá moc cenu, respektive spousta věcí se v nich dále rozvíjí a určitě stojí za to podívat se, jak si Chiaki a Nodame vedou v Evropě... (01.08.2009)

⚪Dobre, fakt sa priznávam, že to nedám. Hanbím sa, ale keď to nejde, tak to nejde, končím po treťom diele.⚪Myslím, že rozumnejším krokom by bolo zapnúť si anime, tam ako divák ste schopní odpustiť oveľa viac, ako v live action snímku, predsa len, v animovanom svete aj odperoxidovaný Japonec alebo Japonec s afrom a lá Bob Ross vyzerá celkom vtipne, v realite je to skôr bizár a ak je to celé ešte aj brané vážne, už z toho trošku režú oči. Takisto Japonec v šedej nakulmovanej parochni, ktorý má byť vraj známym dirigentom. No, dobre teda.⚪ Ďalší problém je, že sa tento seriál snaží spojiť vážnu tému lásky ku klasickej hudbe s úplne detinským humorom, pričom často už bežné rom-com nefungujú, ale v tomto mixe je to celé viac ako divné.⚪Keďže, nefunguje ani jedno - vtip je klasicky japonský, všetko 100x prestrelené, teatrálne, veľké gestá, infantilnosť, aj vážna situácia je zabitá detinským vtipom, následne vážne scény vôbec nefungujú, aj keď sú vyplnené známou klasickou hudbou, chýba im ,,reálna" duša, zobrazenie vášne.⚪Mojou chybou bolo, že som od seriálu čakala niečo na spôsob seriálu Secret love affair, ktorý je zase veľmi ťažkým dramatickým kórejským seriálom, vyspelým, so skoro žiadnym humorom, s obrovským využitím potenciálu klasickej hudby, s neskutočne zobrazenou vášňou pre hudbu i lásku a až stravujúcou posadnutosťou pre obe. Tak akosi som čakala, že toto tomu bude podobné, pričom som sa nemohla viac mýliť.⚪Čiže, kto túži po seriáli pre dospelých, s presahom, s klasickou hudbou a dokonca hercom, ktorý na 99% aj reálne hrá na klavír v klavírnych scénach, odporúčam vyššie spomenuté. Pretože niečo podobné som zatiaľ ako seriál v Kórei nikdy nevidela.⚪Ps.: Tie ,,fyzické" scény faciek, kopancov a podobne, ktoré dokážeme prepáčiť v bizarnom anime sú tu tak mimo, že ma v začiatkoch celkom vystrašili. Pretože áno, je rozdiel nakrútiť scénu, v ktorej hrdina klepne hrdinke po prstoch, lebo pri hre nedrží tempo a nakrútiť scénu, v ktorej jej hrdina pridrbe tak, že odletí ešte tri metre ďalej. A áno, ja chápem, že v rozdielnej kultúre im toto možno ani nepríde ako problém, ale pre mňa je to už strop toho, čo som schopná brať v podobnom seriáli vážne. Lebo na toto sa nechytá ani tá najblbšia comedia dell arte.⚪ (28.03.2022)

Po dokoukání jsem váhala mezi 3* a 4*, ale pak mi došlo, že velká část toho příjemného pocitu, který jsem měla, byla dána hudbou. A přestože oceňuji to dokonalé skloubení klasické hudby a absurdního humoru, nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako klamání tělem. Bonusové body sklízí i hlavní dvojice, která byla až nečekaně sympatická. A nejen hlavní dvojice. Vlastně všechny ty postavy jsem tam měla ráda. A Strasemann mě bavil pokaždé, když se objevil. Na druhou stranu ale mi to příběhově zas taková sláva nepřijde a aby to celé utáhl humor, na to mě tam až příliš iritovalo to jejich věčné vzájemné mlácení. Sice na tom je vidět, že to není bráno vážně, ale i tak mi dělá problém to skousnout. Anime jsem před nějakou dobou po pár dílech vzdala, ale po hrané verzi se asi odhodlám a dám tomu druhou šanci. (16.04.2013)