Funny Face

KOUSEK DĚJE. Proč jen křehkou Audrey furt cpali k nějakým starým chlapům?! Šlo jim o kontrast ve smyslu "kráska a zvíře"? Tak to se jim v tomhle filmu povedlo, ale je to vítězství na prd. Astaire se k Audrey nehodí, je pro ni starý, otravný a protivný a i jeho obdivovaný tanec už patří do vzpomínek babiček a ne do páru s mladou holkou. ___ Příběh je hloupý dokonce i na muzikálové poměry. Těsně v předvečer revolty šedesátých let dá mladá holka přiležitost starému chlapovi, aby z ní udělal svůj ozdobný přívěšek, který bude pravděpodobně stále častěji odkládat k plotně do kuchyně, zatímco on bude pokračovat v životě ničím nespoutaného umělce. ______Američani si dělají srandu z věcí, kterým nerozumí. V tomhle případě z francouzské kultury a filozofie, které jsou pro ně nečitelné, a tak je přelepují flastrem kabaretních tanečních rejů a univerzálních muzikálových songů. Ze sterilního muzikálového balíčku vykukuje akorát ta krásná tvářička mladé A. Hepburn a nádherné šaty, ve kterých by i dneska žena ve společnosti zazářila (samozřejmě, kdyby měla ultraštíhlou Audreynu postavu). /20. 1. 14./ (20.01.2014)

Audrey Hepburn můžete nazvat různě, ale směšnou tvářičkou určitě ne. Jakmile se se svým naivním úsměvem, elegantními pohyby a křehkou krásou zjeví ve filmu, ihned projasní den snad každému. Z Funny Face se na diváka valí tehdejší kouzlo atmosféry od začátku do konce a dokonce i ty umělé a místy kýčovité zpívané části do něj zapadly. Jenže u mne je to s muzikály nesmírně těžké, vzhledem k tomu, že si z valné většiny trhám vlasy. Tady tomu není jinak, melodie byly nezajímavé a všechny hudební scény nesmírně unylé. Je to škoda, protože příběh je jinak sladký a miloučký a dnes je takových jako šafránu. Za Paříž a Audrey tedy slabší 3*. A mimochodem.. rozhodně bych si k ní uměla představit lepšího partnera! (15.08.2012)

nezostáva mi nič iné len si povzdychnúť nad kúzelnou, nevinnou a hravou atmosférou 30., 40., a 50tych rokov. K tomu si treba pripočítať neodolateľnú Audrey Hepburn a Freda Astaira, ktorý mi svojou charizmou a šarmom veľmi pripomínal Seana Conneryho v časoch, keď bol v službách jej veličenstva. Príjemný muzikál hoc určite má zopár múch kt. by bolo dobré vychytať. Stredná časť filmu a 2/3 by buď potrebovali prestrihať, alebo sa oprieť o zaujímavšiu dejovú líniu, taktiež choreografia nebola práve z tých najdokonalejších. Celkový dojem z filmu mi to však veľmi neskazilo. Romantická atmosféra a Audrey v svadobných šatách vykompenzovali takmer všetky nedostatky :-) Kiež by sa aj v dnešných časoch točili podobné filmy 80% (15.04.2008)

Je zajímavý sledovat modelink z roku 1957. Z doby, kdy se neprobírali míry modelek ani kokainové minulosti a už vůbec ne fotky, kdy "tento kus masa" neumí dávat nohy křížem a že nenosí bikyny a tak podobně... Je paradox, že Audrey Hepburnová si mi víc líbila jako knihovnice, když lítala po krámu s knihama a před zrcadlem si nandavala bizazní klobouk (famózní práce Edith Head), právě v té chvíli byla pro mě ztělesněním krásy. Kdežto, když přišel na řadu Fred Astaire s hlavou jako žárovka a s návrhem, že "Potřebuji, ženu, která by byla ikonou krásy a zárověn inteligence" už jsem házel rukama nad hlavou, protože jsem věděl, že Audrey zničí. Pravda je taková, že při prvním záběru na její přeměnu v krásku jsem byl v šoku. Všechna její lidskost je pryč a jediné, co zbylo je žena zmalovaná jako děvka. Naštěstí tvůrcům došlo, že tudy cesta nevede a raději hodili zpátečku do původní podoby... Baletní minulost Audrey je setsakra znát a tančí úchvatně. Astaire zalez! (29.08.2008)

Příjemná hra se zpěvem a tancem. Nenáročná, zábavná a romantická. Přesně tak, jak se od americké muzikálové produkce očekává. A Stanley Donen to umí udělat opakovaně správně. Intelektuálka Jo Stockton (půvabná Audrey Hepburn) a protřelý fotograf Dick Avery (starý a stále živelný Fred Astaire) spolu přetvářejí svět módy, aby našli své osobní štěstí. Z dalších rolí je nutné zmínit ženu módního časopisu Quality Woman Maggie Prescott (Kay Thompson) a profesora filozofie Emila Flostra (Michel Auclair). Hravé a rozverné, škádlivé a hádavé, milé a povznášející. A Paříž. Její jméno v mém srdci bude navždy znít! A tak vše jásavě dozpívá a dotančí ke svému nevyhnutelnému cíli a konci. Chtělo by to tančit! Stačí shodit pupek a zbavit se křečových žil. A obhopkám s písní na rtech celou Paříž. Bude to fuška, ale každou hodinu se zamiluji do jiné dívky a taneční krok, při kterém se vyjádřím a zcela určitě uvolním, mi půjde zcela sám. Od srdce a se vzpomínkou na rošťáckou dvojici. (28.09.2014)