Všichni jsou v pohodě

Příjemný film, který mě jako dvojitého otce chvilkama opravdu dojal. Naštěstí jsem se informoval dopředu a neočekával rodinnou komedii, jak napovídá název i trailer. Robert De Niro je pořád sekáč největší a svého odstrčeného zasloužilého tatíka zvládá s přehledem. Každopádně jsem si v mnohých scénách říkal, jak by mu ještě pořád slušel nějaký mafiánský kápo. Snad to s tim Scorsesem klapne. (16.06.2010)

Film je de facto remake italskýho filmu Všem se daří dobře s Marcello Mastroiannim, takže bych sem klidně mohl zkopčit koment od tohoto filmu, protože beztak ten koment nikdo nečet a byl bych z obliga, ale to by mě hryzalo svědomí, že jsem tuhle databázi ochudil o můj veledůležitej názor na tenhle film, kterej jistě každýho strašně zajímá. Nejsilnější složkou filmu je jednoznačně Robert De Niro, jen díky jeho výkonu vyniká celá bolestná podstata filmu a skutečně bych nechtěl být v jeho kůži ani na jednu minutu. Hrozně se mě líbilo jak fotil, to bylo nejlepší na celým filmu a ocenil jsem, že během závěrečných titulků ty fotky ukázaly, třeba ten autobus, taková milá a upřimná fotka. No a nemůžu nezmínit konec. Znáte to, někdy scénarista tlačí tak na pilu že nás obláží závěrečným dojímavým patnáctiminutovým projevem hlavního hrdiny v marné snaze zaslzet oči po celým světě. Tady jsem nenašel ani milimetr neupřimné citové gradace ve snaze dojmout i sedací soupravu před TV. Tady stačil krátký, ale zato upřimný záběr na jeden obraz a pak do očí Roberta De Nira a z očíček začaly skákat slzy jak paragánská jednotka při výsadku. (27.11.2010)

Robert De Niro působí patřičně unaveným dojmem a navíc mu jeho ratolesti lžou až se jim od pusy práší. Film ač postrádá jakékoliv tempo vyprávění nemohu říct že by mě jakkoliv nudil. Trošku mě zarazilo že slibovaná komediální rovina se žádná neuskutečňuje a film je čistokrevným dramatem o vztahu otce s dětmi, které né vždy dokázaly dosáhnout na tatínkem nastavenou laťku očekávání. Herecké výkony není třeba hodnotit, protože každý svou trošku do mlýna něčím přispěl. Začínám se pomalu ale jistě obávat, zda-li pan De Niro ještě dokáže natočit nějakou Scorseseho pecku. 60% (05.04.2010)

Buď mi tahle rodinná selanka sedla do nálady, anebo stárnu a chřadne mi mozek, každopádně jsem byl dojatější a vnitřně naplněnější než třeba z Reitmanova Lítám v tom, kde se životní pravdy podávají sofistikovaněji, inteligentněji a méně WTF (ta vysvětlovačka!), ale výsledek na mě ze záhadného důvodu působí o pořádný řád sterilněji a vlastně mě dost míjí. Z DeNirova senilního důchodce jsem sice měl párkrát plné čelo vrásek (rozhovory s cizinci) a nejednou jsem se cítil vyslověně trapně z toho, do jakých situací ho veleprůměrný scénář nutí (rvačka se zlodějem), ale sakra, ona ta poselství "o pyšných rodičích, ať už to děti dotáhnou kamkoli, a důležitosti vzájemné důvěry a komunikace" nejsou úplně blbá a díky herecké sestavě (tradičně božský Rockwell a roztomilá Drew) jsou i snadno stravitelná. 7/10 (a velké plus pod čarou ;) (08.02.2010)

Doják. Doják až hrůza. A to od začátku do konce. Ale De Nirem se nechám dojímat ráda. A i když jsou herci jeho dětí přece jen pořád o třídu níž, zahráli to skvěle úplně všichni. (Hlavně Rockwell by měl hrát mnohem, mnohem víc). U konce s obrazem a konečných titulků s fotkami, co De Niro pořídil, se mi opravdu zamlžily oči. (25.11.2010)