Gomora

Oproti skvělé knize zklamání. Příběh těch dvou kluků Saviano odvypráví na dvou stránkách v kapitole Hollywood našlapané informacemi o tom, jak gangsterské filmy ovlivnily gangstery skutečné. Na příběh stakeholdera, toho, co vyjednává skládky, stačí stránka jedna a zase jde jen o malý kousek kapitoly našlapané informacemi. Ty úderné příběhy z knihy doprovázející popis světa Gomorry jsou tu roztažené na úmorné dvě hodiny a vlastně toho až tak moc neřeknou. Pokud máte možnost přečíst si knihu, vřele doporučuji, tento film je jen jejím matným odleskem. (06.08.2018)

Chystám se na stejnojmennou TV sérii a tenhle předkrm byl více než chutný. Syrovost dění je častokrát podtržena volně plynoucí ruční kamerou, jakoby jen ilustrovala, bez příkras, volně. Ten vizuál mě na tom uhranul asi nejvíce. Takový nenucený vhled do podnikatelských praktik hejsků z neapolských ulic. Těším se na nášup. (17.03.2009)

Gomora je styl života. Gomora je vyznání, které se nezapomíná a hlavně nepromíjí. Gomora je mafie, která vládne Itálií a hlavně Neapolí. Gomora je továrna na peníze, která denně vydělá desetitisíce eur praním peněz, prodejem drog a zbraní. Gomora je ale také uskupení, které pomohlo lidem po 11. září. Ta poslední věta, ta mě docela zarazila. A není to poprvý. Pamatuju si, jak Yakuza pomáhala tenhle rok lidem, co byli zasaženi na pobřeží tsunami vlnou. Proč to dělají a jaký to má účel? To zřejmě nikdy nepochopím. Stejně tak, jako nepochopím tenhle film, který snad nejlépe vypovídá o tom, jak to v takovém společenství funguje. A že to skutečně funguje. Všechno má svůj řád. Všechno má svoje opodstatnění. Pokud řád porušíš nebo uděláš něco, co nedává smysl, budeš pykat. To je holt život. Jindy ti život zaplatí zkušenostmi, tady ty budeš muset platit životem. Plnej počet ale filmu nenarvu. Film je totiž natolik přesnej, že celý dvě hodiny sleduju pošuky se zbraněmi a s nimi kopu nesmyslných scén, které mi nedávají smysl. Nicméně i ty jsou bohužel součástí něčeho, čemu se říká Gomora a pro ty, kteří o tom nic neví, není záhodno, aby je vůbec kdy pochopili. (11.05.2011)

Gomora je skôr freskou,nie klasickým filmom, nie klasickým dokumentom. Veľa ľudí asi od filmu očakávali naškrobených dobrých-zlých mafiánkov, pekne štruktúrovaný dej a štrukturované všetko. Tento film má dej a logiku primerane svetu o ktorom vypovedá. Žiadne stereotypy sa nekonajú a o to viac oceňujem tvorcov Gomorry. Za tú surovosť, neprikrášlenosť, atmosféru, autenticitu, postavy a výpovednú hodnotu... (27.07.2010)

Na tenhle film jsem měl políčeno už kdysi dávno v nějakém artkinu, pak na něj nějak zapomněl a teprve teď se mi dostal do rukou. A nadchnul mě skoro stejně, jako kdysi brazilský Cidade de Deus. Skvěle mi sedl jeho dokumentární styl umocňující jeho syrovost a realističnost a při jeho sledování mi neustále na mysl tanula památná Hopperova slova, že "všichni Siciliáni jsou negři". Protože i když jsou tihle Napolitánci Evropani a křesťani, mentalitou patří zjevně spíš do Afriky nebo na Blízký Východ. Orientální (rozuměj neevropskou) atmosféru umocňují i bezútěšné exteriéry města i krajiny, kterým vévodí fascinující panelákový komplex připomínající jakési betonové pueblo nebo jihoamerické favely. Už jen narodit se a vyrůstat v takovém prostředí musí člověku zákonitě předurčit jeho životní cestu. A zajímavé bylo pro mě i setkání s neapolským dialektem, který mi svou zvukomalbou spíš než italštinu celou dobu evokoval brazilskou portugalštinu. Zapamatováníhodných scén je ve filmu spousta, rád bych tu ale vypíchnul aspoň rituál přijímání mladíků (nebo spíš kluků) ke camoře střelbou do neprůstřelných vest. A dodnes jsem taky netušil, že pro mafii je lukrativní byznys třeba i krejčovství. Existenciálně silný zážitek. (24.04.2020)