Přestřelka v Palermu

Jakožto žena musím uznat, že Campino dokáže hrát očima a má na chlapa pěkný, dlouhý nohy.Vlastně to byl zajímavý film s krásnou kamerou, překrásnou Sicilií, kde se čas jakoby zastavil, ale přitom stále plyne a vy si najednou uvědomíte svoji smrtelnost, ale možná je to vysvobození. Pro fotografa Finna určitě byla vykoupením z jeho povrchního života.Slyšíte ten ptačí zpěv, co se line s rozbřeskem otevřeným oknem do starého domu po babičče...rozvláčný, snový film o depresi života, ovšem s nadějí na vykoupení. (05.09.2019)

Formálně je „Palermo Shooting“ velmi povedené (nechápu český překlad názvu „Přestřelka v Palermu“ – přestřelku si představuji jinak, slovo „shoot“ znamená jednak „střílet“ a jednak „udělat snímek“) – výborná kamera, zvuk (nediegetická hudba přechází na diegetickou), i to ztvárnění duševního rozpoložení hlavního hrdiny skrze změny poměru jeho fyzického těla k interiéru hotelového pokoje by mi nevadilo. Film ovšem zbytečně rozřeďuje jeho přílišné vysvětlování, doslovnost a banalizace zajímavě vytvořeného příběhu a atmosféry, když se hrdinovy existenciální úzkosti začnou v druhé půly filmu přelévat v banální a jaksi „wendersovsky neuchopitelné“ filosofické úvahy na téma smrti, které už bohužel mnohem lépe a méně banálně vyjádřili jiní (Wendersem vzpomínaní). Wenders by chtěl ve svých filmech vyjádřit tak mnoho ... Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby film zůstal u rozehráté hríčky snového proplétání pravděpodobnostních linií příběhu, spuštěné „osudovou fotografií“. Ovšem už jenom kvůli té formě je „Palermo Shooting“ film, který stojí za to vidět. (Věnováno M. Antonioniovi a I. Bergmanovi.) (08.04.2009)

Natočené je to pěkně, ale pořád nevím, co ve mě ten film zanechal a kam bych ho zařadil. Na jednu stranu se mi ta jeho jinakost líbila, na stranu druhou mi trochu vadilo, že většinu času se ve filmu nic neděje. Campino (jinak člen kapely Die Toten Hosen) je charizmatický a mezi ním a Giovannou Mezzogiorno to hezky jiskří. Přestřelka v Palermu je jedním z těch snových filmů, u kterých musíte číst mezi řádky. Jestli se však něčeho dočtete ví asi jen Wim Wenders. (23.03.2009)

Wim Wenders mi dal po dlhom čase pocítiť čo je to pravá filmová psychóza. Intelektuálno-polofilozofický scenár s polomysterióznou zápletkou je vo svojej podstate síce originálny a nápaditý, no ako celok bol nezáživný, rozťahaný a pomerne monotónny. Po technickej stránke skvelá práca, najmä invenčná práca s kamerou bola cítiť, a ťažkú artilériu na mňa tvorcovia vytiahli aj zo strany vizuálne originálne spracovaných scén, ktoré sa podielali na slušnej mysterióznej atmosfére. Celkovo mám teda z filmu zmiešané pocity, verdikt však jednoznačne priemerný. 60%. (25.04.2009)

Přiznaná pocta Bergmanovi, která je natočena s typickým Wendersovským rukopisem. Místy mě sice iritovala prvoplánovitá symbolika, když jsem však přistoupil na pravidla hry, podlehnul jsem pomalému dávkování napětí, na kterém je výborně film postaven. No a skvělá je téměř závěrečná scéna, kdy vám personifikovaná smrt ujasňuje, jaká je digitál vlastně prasárna :) (11.04.2009)