Rapotínská tragédie

O velikých nebo prestižních lidech se píše často a mnoho. O lidech z druhého konce společenského žebříčku podstatně méně. Jsou to nepohodlné a hodně protivné pravdy. Opěvovaný budovatel a budovatelé pomyslných světlých zítřků zbavený pozlátek a poetismů je ve svém nitru často lidsky pustý a sirý. Jeho výskyt je častější a silnější, než jsme s to si připustit. Není to jen ta odvrácená tvář vyprázdněného mužství, je to prohraný boj o lidství jako takové. V tomto případě provázené výborným hereckým obsazením a postižením jezedďácké vesnice na konci šedesátých let minulého století. (03.09.2022)

První půle se tváří jako komedie, která se mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek napsal příběh z vesnického prostředí, kde se milostné vztahy proplétají mezi dalšími postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují. Na televizní obrazovky se proto po natočení vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby pracující lid viděl, jak se členové JZD chovají a jak vypadá jejich rodinný život. Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej je imrvére nalitej je bezchybně zahranej charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli předsedy nebo krásná Miriam Kantorková hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také zásadní role. Podobně psychologicky laděný snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit, kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970 vznikly televizní filmy, které měly obrovskou sílu a většina z nich stejně skončila v trezoru. To samé třeba Podezření od Jana Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou slabost. (15.03.2020)

Už přes čtvrt století je Vladimír Menšík po smrti, jeho kult (především na jižní Moravě) však nijak nepomíjí - nedávno hrála Menšíkova jedenáctka proti Adamovu v rámci oslav povýšení na město, Menšíkova rozhledna stojí v obci Hlína u Ivančic atp. Já si Menšíka vážím ne jako baviče (baviči mě obecně nebaví), ale jako charakterového herce (herce charakterů vlastnímu charakteru blízkých?). Domníval jsem se, že svoji roli ve filmu "Jako kniže Rohan" sotva překoná; myslím, že k tomu měl blízko. Rovněž scénář Jana Jílka mě oslovil. Situace, která v první části spadá do rámce protikladných nevěreckých řešení: "To je hrozná tragédie!" / "Vždyť v podstatě o nic nejde", nabývá po předsedově sebevraždě nový rozměr... Vesnice se po zrušení JZD a Státních statků drasticky změnila, přestala se chovat užitková zvířata, zahrady mají estetický charakter (nebo jsou smetištěm), lidé se potkávají jen zřídka - avšak vlastnosti zviditelněné v "menšíkovských" vesnicích bobtnají a pokud přijde vhodný stimul, dramaticky se probouzejí. Jak říkal Sherlock Holmes (parafráze): "Ano Watsone, jedeme na venkov. Tam se v každé chlalupě skrývá zločin nebo alespoň špatné svědomí." (22.07.2014)

Jaroslav Novotný, náš nedoceněný režisér udělal Dlouhé dopoledne. Drsné drama. Že umí i takto šílenou psychologickou komedii, to jsem netušil. Menšík sice je de facto kurevník, de jure ne, ale strašně se stydí, miluje svoji ženu Karolínu Slunéčkovou, co mu furt rodí nějaké nové děti. Jeho trápení je nezměrné a býti místním farářem, všechno bych mu odpustil. Doporučuji při sledování tohoto klenotu mít u sebe tužku a papír.  Citáty mají šílenou hloubku sexuálního štvance, jimiž jsme my všichni! Scénář Jan jílek-já si ho zjistím.... (20.07.2023)

To je tak, když se na malé vesnici všichni znají a všichni si vidí skoro až do talíře. Menšík s Brodským byli Páni herci a pořád jsou. Brodského jsem si jako předsedu JZD nějak neuměla představit. Všichni by s ním zametli. Miriam Kantorková v jédné scéně vypadala jako sicilská vdova, ale perfektně jí to slušelo. Menšíkova postava byla pěkný kanec, kolem kterého se všechno točí a všechnu pozornost strhává na sebe. Karolina Slunéčková neměla chybu. Vůbec v tom Rapotíně byly samé svérázné postavy. (22.02.2012)