Mlčení Lorny

Velmi milé belgické překvapení v podání albánské uprchlice Lorny a sondy do jejího světa. Ač mě jako diváka dost štvala ta nejistota, kterou je Lorna opředena, musím uznat, že to mělo svoje kouzlo. Je to taková hříčka od pánů režisérů a já na jejich hru ráda přistoupila. I proto se mi líbil ten konec nekonec, který nechává vše děsivě otevřené a zároveň nepohřbívá naději na nový život. (01.12.2011)

Očekávala jsem silné drama a dostalo se mi spíše skrovně podaného příběhu. Celkově na mě film zapůsobil jako velmi kvalitní, ale chladný, emočně prázdný a dějově nepříliš výrazný. Čistě evropský, nezávislý, často soustředěn na záběry beze slov. Z výkonu Arty Dobroshi mám stále poněkud neucelené dojmy. Často jsem chování její postavy ne zcela chápala. A v závěru filmu jsem byla už naprosto ztracena. Zato mě zaujal Jérémie Renier coby zoufalý feťák. Z Mlčení Lorny si budu nejvíce pamatovat "nahou" scénu:) (29.03.2011)

Od této bratrské režisérské dvojice jsem doposud viděl pouze snímek L' Enfant. Le Silence de Lorna je pak dalším snímkem, který se velmi emotivně dotýká sociálních témat. Jedinou výtkou z mé strany je snad závěr, který mi přišel o něco víc protahovaný, než by bylo záhodno, přesto - pokud nemáte problém s evropskou tvorbou - mohu jen doporučit. (09.02.2010)

Môj názor na Dardenovcov sa vďaka tomuto filmu výrazne zlepšil. Doteraz som ich považoval za tvorcov nudných moralizovačiek (páčil sa mi iba Syn), ktoré sú vhodné iba na to, aby zbierali ceny na festivaloch. Aj toto bolo natočené "ich" typickým štýlom, ale Lorna ma zaujala, viem sa do nej vcítiť, a hoci som sa v istých momentoch nudil, film ako celok ma oslovil. Sám neviem prečo - možno som len o nejaký ten rok starší. (31.03.2009)

Přece jen mi ta základní plán scénáře filmu - skrývání emocí - přijde trochu na efekt. Je rozdíl mezi lidmi, kteří emoce nemají - Fabio či Sokol, a lidmi, kteří emoce skrývají za masku netečnosti - Lorna. A pak jsou lidé, kteří si o emoce těch druhých hlasitě říkají - Claudy. A právě vědomí, že Claudy měl možná jediný sílu se ze začarovaného kruhu dostat (ovšem to už se nikdy nikdo nedoví), uvolní v Lorně něco do pohybu. Bohužel film sám by mohl být o dost kratší, protože ty dlouhé záběry na mlčící Lornu sedící v autě a skrývající emoce přece jen pokouší trpělivost diváka. (04.03.2012)