Sedmé nebe

Začátkem, kdy jsou ke spatření tři čísla v poměrně brzkém sledu za sebou, jsem byl já, prase, nadšen. Škoda, že pak se z toho stalo natolik rutinní drámo předvídatelné od A až po Z, že jediné, čím se liší od čehokoliv jiného, je průměrný věk protagonistů (včetně komparzu) 75 let. Já bych snad dal i víc, snad dokonce o docela dost víc, ale druhá polovina, kdy v několika scénách patrně celý štáb usnul a až poté scénu uťal, mě trochu rozhodila. (11.07.2008)

Úvodní milostný akt postaršího páru mě poněkud vylekal. Žádné příjemné koukání na milující se stará povadlá těla, řeknu vám... (jsem ještě poměrně mladá :-) ) Měla jsem obavy, že ve stejném duchu se bude odvíjet celý film. O sexu ale Sedmé nebe opravdu není. Spíš se zabývá univerzálním milostným trojúhelníkem. Láskou, která občas přichází ve chvíli, kdy ji člověk už ani nečeká. S ní spojenou nevěrou. Volbou, kterou tak jako tak člověk ublíží milované bytosti. Jedna žena mezi dvěma muži. A tolik složité a bolestné rozhodování. Hra, která nemá vítězů. Nemůže mít. Nemívá... (09.11.2008)

Sedmé nebe je důkazem toho, že láska kvete opravdu (skoro) v každém věku, o čemž se můžete přesvědčit na vlastní oči. Možná pro někoho, vzhledem k věku hlavních protagonistů odvážné, nebo neestetické, ale na to bych vůbec nebral zřetel. V záplavě jiných, podobných filmů s daleko mladšími představiteli rozhodně příjemné překvapení. A hlavní hrdinové, mají můj obdiv, já bych v jejich věku nevlezl před kameru ani náhodou. (02.02.2015)

To stáří je opravdu nechutná záležitost, většinou nás to ale nemine... zůstat .forever young by bylo fajn, láska je ale láska, když choděj babky s dědkama. Každopádně hlavní představitelke má můj obrovský obdiv, že při jejích tvarech odkvetlé Věstonické venuše měla odvahu se vůbec svléknout, o postelových scénách už ani nemluvě. (12.01.2011)

Sedmé nebe je především skvěle vystavěným a zahraným milostným příběhem - věk představitelků v tomto případě nehraje roli a všude proklamovaná skandálnost erotických scén se také nekoná. Všechny sexuální scény jsou natočeny velmi vkusně a především přesně zapadají do vyprávěného příběhu. Sedmé nebe je smutným filmem odehrávajícím se v šedých dederonských interiérech s šedými a smutnými východoněmeckými hrdiny. Silná fixace na postavy, tragická eskalace celého příběhu a křesťanský pěvecký spolek komentující svými písněmi průběh děje - to vše upomíná na archetypálnost antických tragédií. (06.10.2008)