Gekidžóban Kara no kjókai: Fukan fúkei

Mělo by jít o sedmidílnou sérii filmů, které na sebe budou příběhem vzájemně navazovat jen místy. Druhým filmem a to úplným začátkem je Satsujin Kosatsu. Po prvním díle jsem lehce zmaten. Ne obsahem, ale vlastním dojmem. Není nic, co bych mohl třebas subjektivně vytknout, ale přesto nejsem spokojen. Patrně budu až ráno po důkladné usínací analýze. Nyní mi to přijde jako namontování Shinkaiova stylu na Ghost in the Shell... krásné a smutné až depresivní prostředí, příběh skoro o ničem, který uplyne rychlostí přeletu mráčku na modré obloze, a do toho spousta více, či méně filosofických úvah. Jinak doporučuji dovětky za závěrečnými titulkami. Byla by škoda nevšimnout si tak násilně protlačované účelné morality. Ještě musím pochválit jednu věc, která nikoho zrovna moc nepřitáhne... krev zde má snad tu nejhezčí barvu krve, kterou jsem kdy viděl :) (22.10.2008)

Divácky ne zrovna jednoduché dívání, které si diváka prostě nepustí k tělu a nedovolí mu plně proniknout tam, kam by rád... Přesto technicky úchvatné (ačkoliv animace akčních sekvencí není úplně nejlépe řešená), především ale atmosféricky prakticky dokonalé. A také součást ohromného celku, jehož plný rozměr si po prvním (resp. po prvních dvou dílech) jen těžko lze představit... (11.10.2012)

Tak jako člověk, který komplikovaně říká banální, přijímá meditativní dikci, vytrhává slova ze zažitých významů a spojení, právě tak může Zahrada hříšníků jevit se hluboce, ač není. Pomalá, atmosférická, výtečně animovaná, ale současně s postavami, které si tak úspěšně chrání útroby duše, že s nimi nelze cítit než jako se stroji, které konají přidělenou činnost. Tajemné interakce humanoidních černých skříněk s nadlidskými schopnostmi zbytečně komplikovaně a nepřesně odrážející to nejzákladnější z lidského bytí - puzení od samoty, k samotě, od smrti, ke smrti... Mlčící pro zdání hloubky a přitom nemající co říct, schopná jen pohltit do atmosféry osamění, odcizení a tajemna, pomíjející však fakt, že samota na pustém ostrově je stěží tak tvrdá jako samota v moři šťastně vypadajících lidí. Efektní a napínavá. Poloprázdná či poloplná? (13.08.2009)

Jak rád bych dal čtyři, ale nemůžu, kvůli nudě mnoha záběrů, kvůli slabému ději, kvůli na můj vkus přílišnému prodlužování (čtyřicet minut by bohatě stačilo), ALE atmosféra všeobjímající celou stopáž je průzračně skvostná, stejně jako interesantní hudební doprovod , který mnoha scénám zajistil auru něčeho výjimečného, něčeho, k čemu sedí perfektní stylová animace, která je úchvatná stejně jako pozorování pomalu se rozvíjejícího lístku čaje, jenže ani to někdy nestačí... Jsem zvědavý, jak budu první část vnímat po dokoukání celku. (08.08.2013)

Technicka stranka tehle miniserie je zkutecne perfektni, bohuzel ten zbytek ne az tak. Serial nacrtne zajimave postavy, ale behem prvnich 4 dilu neni schopen je k nicemu poradnemu vyuzit krome naznaku a nemastnych neslanych scenaru. Dil 5 (nebo spise dvojdil 5-6 jelikoz ma dvojnasobou delku) "Paradox Spiral" se konecne odpichne a je napinavy, zabavny a ma hlavu a patu. Zaverecny dil ujde, paradoxne je jednou z hlavnich postav nekdo kdo se ve zbytku serialu nevyskytoval. Je mozne ze se dockame pokracovani a autori nam predhodi alespon takove kousky jako byl Paradox Spiral. Pokud ale musim hodnotit miniserii jako celek, je to proste nevyuzity potencial a prumer podavany v luxusnim obalu. Obalu se ale - jak znamo - nenajite. (09.05.2011)