Gekidžóban Kara no kjókai: Fukan fúkei

Tak jako člověk, který komplikovaně říká banální, přijímá meditativní dikci, vytrhává slova ze zažitých významů a spojení, právě tak může Zahrada hříšníků jevit se hluboce, ač není. Pomalá, atmosférická, výtečně animovaná, ale současně s postavami, které si tak úspěšně chrání útroby duše, že s nimi nelze cítit než jako se stroji, které konají přidělenou činnost. Tajemné interakce humanoidních černých skříněk s nadlidskými schopnostmi zbytečně komplikovaně a nepřesně odrážející to nejzákladnější z lidského bytí - puzení od samoty, k samotě, od smrti, ke smrti... Mlčící pro zdání hloubky a přitom nemající co říct, schopná jen pohltit do atmosféry osamění, odcizení a tajemna, pomíjející však fakt, že samota na pustém ostrově je stěží tak tvrdá jako samota v moři šťastně vypadajících lidí. Efektní a napínavá. Poloprázdná či poloplná? (13.08.2009)

První díl mě zastihl nepřipravenou a vyrazil mi dech. Nic se nevysvětluje, děj smaží jak po másle a příběh představuje tolik hádanek, že jsem je nestačila vstřebat, natož některé hodně skryté ulovit. Hodně akce na konci předchází zádumčivé dialogy/monology postav, pomalý rozběh příběhu doprovázený hypnotickou hudbou a pozorování Shiki, tak trochu asociální, tak trochu brutální, tak trochu osamělé hrdinky celé série. Moc pěkná animace, hudba, která přivodí mravenčení, a mystický příběh, který navnadí na další díly. (12.02.2012)

Technicka stranka tehle miniserie je zkutecne perfektni, bohuzel ten zbytek ne az tak. Serial nacrtne zajimave postavy, ale behem prvnich 4 dilu neni schopen je k nicemu poradnemu vyuzit krome naznaku a nemastnych neslanych scenaru. Dil 5 (nebo spise dvojdil 5-6 jelikoz ma dvojnasobou delku) "Paradox Spiral" se konecne odpichne a je napinavy, zabavny a ma hlavu a patu. Zaverecny dil ujde, paradoxne je jednou z hlavnich postav nekdo kdo se ve zbytku serialu nevyskytoval. Je mozne ze se dockame pokracovani a autori nam predhodi alespon takove kousky jako byl Paradox Spiral. Pokud ale musim hodnotit miniserii jako celek, je to proste nevyuzity potencial a prumer podavany v luxusnim obalu. Obalu se ale - jak znamo - nenajite. (09.05.2011)

Mám rada množstvo krvavých scén ale dej ma vôbec neoslovil, ale myslím, že by som tomu ešte mala dať šancu. EDIT: Po 3 rokoch som Kara no Kyoukai dala druhú šancu ale hodnotenie nemením, ale priznávam, že tentokrát ma to oslovilo viac a faktom je, že som si okrem jednej scény nič nezapamätala takže akoby som to videla prvý krát. (24.01.2013)

Mělo by jít o sedmidílnou sérii filmů, které na sebe budou příběhem vzájemně navazovat jen místy. Druhým filmem a to úplným začátkem je Satsujin Kosatsu. Po prvním díle jsem lehce zmaten. Ne obsahem, ale vlastním dojmem. Není nic, co bych mohl třebas subjektivně vytknout, ale přesto nejsem spokojen. Patrně budu až ráno po důkladné usínací analýze. Nyní mi to přijde jako namontování Shinkaiova stylu na Ghost in the Shell... krásné a smutné až depresivní prostředí, příběh skoro o ničem, který uplyne rychlostí přeletu mráčku na modré obloze, a do toho spousta více, či méně filosofických úvah. Jinak doporučuji dovětky za závěrečnými titulkami. Byla by škoda nevšimnout si tak násilně protlačované účelné morality. Ještě musím pochválit jednu věc, která nikoho zrovna moc nepřitáhne... krev zde má snad tu nejhezčí barvu krve, kterou jsem kdy viděl :) (22.10.2008)