Tokijská sonáta

Divná záležitost - na první pohled obžaloba stávající sociální situace v Japonsku (muž přijde o zaměstnání, ale doma to tají, aby neztratil tvář a autoritu), která zároveň sleduje i ostatní členy rodiny (starší syn rukuje do americké armády, mladší se přes zákaz učí hrát na klavír, úslužná manželka-matka-hospodyně tiše skomírá ve své "kleci"). Odcizené a ochlazené vztahy bez vyjadřovaných emocí - to extrémní zacházení s dětmi doufám bylo jen zveličené poukázání na zkostnatělost výchovy - tak vedou k poměrně bizarní katarzi, kdy to všechno bouchne a (na jeden den) se víceméně zblázní. (17.02.2016)

Hodně příjemný film, který sice není o veselých věcech a o radosti ze života, ale o to více vyniká vyznění celého příběhu, kdy rozhodně každý ze zúčastněných hrdinů má něco, co ho trápí, a co se mu těžko říká nahlas. Přiznám se, že nemám příliš rád japonskou a vůbec asijskou mentalitu, ale ve filmech jsem schopný a ochotný to tolerovat a v tomhle případě pokud bych měl filmu jako takovému něco vytknout, tak by to zřejmě byla velice dlouhá stopáž a fakt, že jsem měl kolikrát problém se zorientovat v tom, co se tam vlastně konkrétně v tu kterou chvíli děje. Ale naštěstí po většinu filmu jsem zíral se zájmem na televizní obrazovku a byl opravdu upřímně zvědavý na celé zakončení tohoto japonského dramatu. Celkový závěr celého příběhu pak byl nesmírně sympatický a dával snad tušit nějaké radostnější a optimističtější vyhlídky pro celou rodinu, což bych jim opravdu srdečně přál. Takže když to tak nějak shrnu, tak od filmu jsem toho příliš neočekával, jen jsem doufal v pokud možno zajímavé, atraktivní a kvalitní japonské drama, což se také potvrdilo a já tak mohu se spokojeností konstatovat, že tenhle film byl hodně příjemným zážitkem. Ale nebylo to tak zcela bez výtek, o čemž jsem se už v tomto komentáři zmínil, a vzhledem k těm výtkám nemohu dát maximální hodnocení, ale myslím, že i čtyři hvězdy jsou kvalitním a především tím správným hodnocením pro tento film. (13.06.2010)

Veľmi dobre rozbehnutý film. So stratou zamestnania mám dvojnásobnú osobnú skúsenosť a aj napriek japonským špecifikám mi je táto problematika blízka. Prekážal mi hlavný hrdina, pretože nájsť tak nesympatického paka musela byť nadľudská drina. V poslednej štvrtine filmu som mal intenzívny pocit, že tvorcovia nevedia kam z konopí. Príbeh sa stával stále menej uveriteľným a celkom ho nezachránil ani excelentný klavírny záver. (06.03.2010)

Nemůžeš být jiný, než jsi. 1) Když pomyslím, co všechno se ve filmu odehraje, tak mě až překvapuje absence deprese, kterou bych po takové nadílce očekával. Ne, že by to film nemyslel vážně, ale všem životním kopancům dokáží jeho hrdinové čelit s otevřeným hledím. Pokud jsou autentičtí, pak se asi není třeba o osud Japonska obávat. 2) Ztráta zaměstnání v 46 letech u člověka, který vlastně nic neumí, v kultuře, kde věrnost firmě znamená více, než věrnost ženě, zde funguje jako katalyzátor, který obnažuje latentní problémy v soužití rodiny. Bezradný hlavní hrdina ve své bláhové snaze neztratit tvář vedle touhy ho pořádně zmlátit ve mně vzbuzoval i soucit. Spoluscénárista a režisér 53letý Kiyoshi Kurosawa to asi vnímal podobně, protože svého hrdinu věru nešetřil. 3) Největší přínos filmu nevidím v zobrazovaném příběhu, ale v pro Evropana exotických japonských reáliích. Učitel, který ztratí autoritu ve třídě poté, co je obviněn svým žákem, že si prohlížel pornografický časopis? Do detailů propracovaná image zaměstnaného člověka, kterou si pěstuje nezaměstnaný Sasakiho spolužák ze střední školy? Otec, který ze strachu o ztrátu rodičovské autority odmítne změnit své staré rozhodnutí o nesouhlasu s hodinami klavíru pro svého syna, i když vlastně není proti? Vítejte v Japonsku. 4) Koan, který se ve filmu objeví těsně před koncem a který tvoří moto mého komentáře, asi nejlépe vystihuje podstatu snímku. (30.04.2011)

Je to celkom dobrá dráma. Má dosť dobrý príbeh o mužovi, ktorý vedie ideálny život, má rodinu a aj dobrú prácu, keďže je vedúcim oddelenia v úspešnej firme, lenže všetko sa zmení, keď o prácu nečakane príde. Svojej rodine sa to hanbí oznámiť a tak sa snaží čo najskôr nájsť novú, lenže zároveň sa situácia v jeho rodine stále viac komplikuje. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak sa to ešte dalo podať aj o niečo lepšie. Hlavne som čakal niečo trochu iné, spočiatku to všetko pôsobí veľmi dobre, strata zamestnanie príde takmer okamžite, takže sa dej môže sústrediť na to hlavné, hľadanie práce pôsobí zaujímavo, rovnako aj trávenie času mimo domova a podobne. Na moje prekvapenie už ale čoskoro ide celá tématika o hľadaní práce bokom a tvorcovia si zvolili hlavne zameranie na samotné postavy v rodine a vzťahy medzi nimi, ale aj toto je našťastie podané dobre, všetky postavy sú zaujímavé, majú svoje vlastné problémy a sny, výborne zvládnutá je aj atmosféra v rodine, takže aj tak s tým väčšinu času nemám väčší problém. Lenže v tej poslednej tretine to už celé trochu upadne, hlavne som mal pocit ako keby to už stratilo nejaké plnohodnotné smerovanie a viaceré scény už ako keby patrili do iného filmu, hlavne tá pomerne samoúčelná so zlodejom, ale aj tak je to zaujímavé a dá sa to bez problémov dopozerať až do konca. A tak mi to celkovo príde ako taká dráma s občasným mierne čiernohumorným nádychom. Herecké obsadenie nie je zlé, síce mi niektoré postavy neprišli práve charizmaticky obsadené, čo platí obzvlášť pre hlavného hrdinu, ale celkovo s tým nemám žiadny problém, zloženie má pôsobiť dojmom obyčajnej rodiny a to sa aj podarilo. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, síce v niektorých situáciách mi sadli lepšie a niekedy zase horšie, ale celkovo mám z toho rozhodne dobrý pocit, Kiyoshi Kurosawa už len predsa má dosť skúseností. Tokyo sonata síce nie je taký film, akým vyzerá byť na prvý pohľad, ale nakoniec som spokojný aj s týmto, slušný film, aj keď skôr len na jedno, dve pozretia. 72% (07.04.2013)