Bohoušův syn

Nejsilnější je tahle komedie v manželských přestřelkách Janžurové a Kopeckého. "Lojzíčku, víš, že já nikdy nevím, jestli ty jseš ještě v pubertě nebo už jsi senilní?" Menšík taky dobrej, na rozdíl od jeho manželky v podání Tvrzníkové, protože ta kdyby tu nebyla, tak se houby stane. Apropós houby. O těch to je taky. Jinak slabší dílko. S původním Bohoušem to má společného jenom toho bernardýna. (14.01.2016)

Úspěch televizní povídky o turistovi vsadícísiho se s hospodským že má skutečně hlad jako bernardýn nenechal tvůrce chladným a 7. let poté se k tématu vrátili. Nový příběh už obsahuje daleko více postav, je jednou tolik delší a nejde už tak tolik o bernardýna jako o onoho turistu, který se tu objevuje dokonce i z celou svojí rodinou. Sází se kudy chodí a má s tím potíže i v zaměstnání. K sázce, kde je v hlavní roli opět bernardýn, dojde v restauraci někde u lesa, kde má dojít k jisté pomstě, ale nakonec se z toho vyvine estrádní taškařice, při které dojde k poučení na obojích stranách. Při srovnání s předchozím snímkem už toto nedosahuje oné kvality, ale jinak se jeví jako další televizní komedie, kde excelují Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Josef Hlinomaz a Iva Janžurová, která posledním dvěma vřele přihrává. Za zmínku také stojí, že se tu v dětských rolích objevují Michal Dlouhý a Mahulena Bočanová. Zrovna u ní se tato role po-zapomíná, což je škoda. Po seriálu 'Chalupáři' to byla pro ní druhá herecká příležitost. (01.02.2016)

K filmu "Bohoušúv syn" som sa dostal iba vďaka tomu, že som si ho všimol v biografii českého herca Vladimíra Menšíka. Dostal som chuť si pozrieť nejaký krátky, starší, televízny titul, v ktorom si zahral. Tak som sa do toho pustil. Vôbec som netušil, že to voľne nadväzuje na snímok "Bohouš", ktorý natočil režisér Petr Schulhoff v roku 1968. Ten som nevidel. Neviem, či to bolo práve týmto aspektom, že som sa pri sledovaní komédie "Bohoušúv syn" z roku 1975 moc nebavil. Vladimír Menšík exceloval a ostaní herci boli tiež dobrí, dokonca mi nevadil ani ten uslintaný bernardín. No ako celok to na mňa nezapôsobilo. S týmto stávkovým úletom ma pán režisér František Filip veru nepotešil. A navyše na mňa takáto socialistická nostalgia všeobecne nijak zvlášť nefunguje. ** (07.02.2024)

Pokračování, kterému podle mého soudu schází velká část Bohoušovy kouzelné atmosféry. Kadence vtipů není ani zdaleka tak omračující a film, který je o dvacet minut delší než "první díl", mi připadal dost rozvleklý (obzvlášť závěrečných deset minut). Herci byli pochopitelně dobří (co taky čekat od tak sympatické sestavy), Filipova režie rovněž... Ale jednoduše si nedovedu představit, že bych se na Bohoušova syna díval tak rád a tak často jako na jeho otce. (05.11.2011)

Na soustředěnou a precizní mikrokomedii navazuje po sedmi letech podstatně volnější, rozptýlený, rozbíhavý, ale také živější, ba živelnější snímek, který působí jako jedna velká improvizace. A protože v improvizacích tryská humor jedině z přirozenosti, z bytostné hravosti a radosti komunikovat a sdílet spolu to nejbeznadějnější i to nejšťastnější a právě zde se sešli ti praví, lze s úlevou říci, že se Pepa potatil. (30.12.2018)