Všechno nejlepší k mým narozeninám

Tenhle slasher na dobré formální úrovni (a s výbornou hudbou) má mírně přepálenou délku, což se dá přežít. Na silnou scénu s narozeninovou oslavou si zkrátka člověk musí hodnou chvíli počkat. Ovšem finální odhalení vraha je docela podvod na divákovi a působí, jak kdyby s předchozím děním ani nekorespondovalo. Trochu je z toho cítit bezmoc scenáristů, jak z děje vybruslit. Ve zbylých ohledech v rámci žánru mírný nadprůměr. (22.04.2018)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Nastolenie záhady v podobe tajomného vraha bolo vynikajúce. Aj pokračovanie dejovej linky mi prišlo ako veľmi vydarené, teda okrem pár slabších pasáží v strede, pričom krvi tiež mohlo byť viac. Navyše mordovačky sa mi zdali až príliš odbité a často mimo záber. Najviac ma však dostalo rozuzlenie, ktoré asi čakal málokto. Celkovo to vidím na mierne nadpriemerný slasher kde hrá prím hlavne výborný scenár. Na hororových prvkoch sa však mohlo viac popracovať. 70/100 (13.09.2015)

Po úspěchu Halloweenu z roku 1978 se na přelomu 70. a 80. let s teenagerskými horory roztrhl pytel. Některé se povedly, jiné ne. Kanadský horor Happy Birthday to Me režiséra Mark Zimmera hledejte v té první skupině. Nejsilnější stránkou hororu je dobře napsaný scénář. Když jste zhruba po čtvrté vraždě přesvědčeni, že už všechno víte, a myslíte, že vás nic nepřekvapí, jste na omylu. Tenhle pocit pak budete mít ještě asi třikrát, ale samotné odhalení je dost překvapivé. Někdo řekne, že to je obyč béčko, ale mě se líbilo... (09.01.2006)

Viděno na youtube. Nevýhodu vidím v dlouhé stopáži,ale na druhou stranu jsem byl příjemně spokojen s vraždama a celkový dějem filmu,který je vyprávěn. První vražda v autě je dobrá,ale lepší byla následovná s břitvou,přesto s ní nic moc nemáme. Celkově vypadá na rok 1981 velmi dobře a nejedná se o žádnou brakovou záležitost,protože to není až takové béčko má totiž nápaditost a pointu. Vraždy stejně jao ve fitku s činkou nebo v lese jsou obstojeně natočené a závěr taky. (23.03.2007)