Režie:
Tomáš LuňákKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel (více)Obsahy(2)
Alois Nebel (M. Krobot), obyčejný nádražák v zapadlém místě jesenických hor, je mlčenlivý muž, kterého pronásledují vzpomínky z dětství, z doby, kdy poválečné Sudety opouštěli Němci. Jako dítě byl svědkem něčeho, co se mu neustále v mysli vrací. Násilí jednoho starousedlíka, jehož objektem byla mladá německá žena Dorothe. Jsme ale v období krátce po sametové revoluci, místní ještě kšeftují s ruskými důstojníky ze sovětské posádky a krajem se potuluje „Němý“, mladík, který se hodlá pomstít. Atmosféra bohem zapomenutého kraje s jeho věčně deštivou a mlhou zahalenou tváří houstne… Adaptace stejnojmenného komiksu vznikla kombinací hraného a kresleného filmu – metodou tzv. rotoskopie. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (901)
Česká Renesance natož Sin City se nekoná. Ty postavy uměly mlčet opravdu ukázkově. Kdyby byly podpořeny hutným příběhem a atmosférou, možná by to nemuselo vyznívat jako negativum. Herci (...aneb tolik tváří z Dejvického divadla nehrálo ani v Karamazových...) většinou nepůsobí moc věrohodně. Což je chyba spíše samotných postav, jejichž motivace a většinou i charaktery jsou těžce rozluštitelné. Jako debut to sice působí neokoukaně a v kontextu naší kinematografie se Nebel skutečně jeví jako unikátní projekt. Ale výsledek mě asi minul víc, než jsem chtěl. ()
Jejda, to bylo zklamání. Omráčení možnostmi techniky tvůrci zapomněli udělat film. Skvělé vystižení syrovosti Jesenicka je asi to jediné, co se mi zdálo povedené. Jinak Nic. Příběh zaniká, vyprávění je zmatené, postavy se pletou. Po skončení jsem zatoužil vidět to ještě jednou - srozumitelně, odvyprávěné živými herci bez sebestředné demonstrace "umění." ()
Nic pro velké fandy vyprávění, protože tady skoro žádné není, ale na tom film ani vlastně není postaven. Matně načrtnuté postavy, jejichž často kritizovaná motivace opravdu není lehce rozpoznatelná, volně prostupují dějem - několik styčných nás doprovází během celého filmu, mnoho jiných příběh bez většího vysvětlování opouští. Ta hlavní Aloise Nebela zažívá chmurný a tísnivý podzim roku ‘89 kdesi v Jeseníkách konfrontována s vlastními, velmi mlhavými vzpomínkami na rok ‘45, jímž přikládá větší důležitost, než by možná měla. Nebel (a nejen on) vlastně ustrnul v bezčasí socialismu narušeného jen dějinnými událostmi roku ‘89 a postupným (a narozdíl od roku ‘45 poklidným) odsunem sovětských vojsk. Vnitřní klid přitom nacházel v rituálním stereotypu čtení jízdních řádů. Oba zmíněné, pro dějiny československého národa výjimečně důležité roky v podstatě rámují výhradně atmosferickou, vizuálně vycizelovanou podívanou, která je na české poměry pozoruhodná, leč na ty evropské vcelku průměrná. Slabé 4*. ()
Zahořel jsem k paní Květě! Tu postavu si lze vyložit mnohočetně; její zemitost obdivuju, duševní zmatek kvituji s povděkem a samotu chápu více, než dobře. Ta její posmutnělá energie trhá na kusy onu tíživou atmosféru filmu a touha po lidském kontaktu mě přiměla obdiv zmnohonásobit. Miluju složitý charaktery a ona jím byla. ()
Docela bych se vrátila k té původní trilogii, jinak musím konstatovat, že filmový Alois Nebel mě minul. Krásy pražského - dříve Wilsonova - nádraží jsou sice nezvykle opulentní, minimalistické Krobotovo herectví je v ideální symbióze s tempem vyprávění, ale chybí mi pointa těch vzpomínek na odsun Němců v roce 1945 a současnosti kolem roku 1989. #kinobus ()
Galerie (33)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (31)
- Veškeré práce na filmu zabraly celkem 5 let. (Scelleton)
- Když Nebel (Miroslav Krobot) trhá na kousky toaletní papír, můžeme slyšet hlas Alexandra Dubčeka, který říká: „Zítra požádám Václava Havla, aby složil ústavní slib.“ Volba prezidenta Československa proběhla 29. prosince 1989. (sator)
- Film, na který se v jedné ze scén skupina lidí dívá, je pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973). (Korbitch)
Reklama