Režie:
Tomáš LuňákKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel (více)Obsahy(2)
Alois Nebel (M. Krobot), obyčejný nádražák v zapadlém místě jesenických hor, je mlčenlivý muž, kterého pronásledují vzpomínky z dětství, z doby, kdy poválečné Sudety opouštěli Němci. Jako dítě byl svědkem něčeho, co se mu neustále v mysli vrací. Násilí jednoho starousedlíka, jehož objektem byla mladá německá žena Dorothe. Jsme ale v období krátce po sametové revoluci, místní ještě kšeftují s ruskými důstojníky ze sovětské posádky a krajem se potuluje „Němý“, mladík, který se hodlá pomstít. Atmosféra bohem zapomenutého kraje s jeho věčně deštivou a mlhou zahalenou tváří houstne… Adaptace stejnojmenného komiksu vznikla kombinací hraného a kresleného filmu – metodou tzv. rotoskopie. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (901)
Ozvláštnění rotoskopií snímek vytahuje nad průměr, neboť totéž hrané by byla jen velká nuda. Vše pohyblivé je svou (zřejmě i cílenou) jednoduchostí ve smutném kontrastu s dokonalým pozadím, jehož detaily občas berou dech - je vidět, že animátoři si s tím hodně vyhráli, o to víc bohužel forma převyšuje obsah. Místy extrémní NIC by se dalo krájet, tichá atmosféra zapadlého jesenického nádraží je sice velice uvěřitelná, ale věrohodnost všednosti a odtažení od reality je až ubíjející. Příliš prostoru tak dostávají vedlejší linie a scény na úkor vysvětlení děje, které SPOILER přichází až na závěr a je jednoduše odbyté... byť pravděpodobně opět záměrné (u)seknutí toho povstání kostlivců z let minulých bylo v mých očích hodně na škodu jinak celkem originálního a v naší novodobé tvorbě dost nevšedního počinu. 70% ()
Předem musím přiznat, že pro mě je Alois Nebel srdcová záležitost. Je to moje krevní skupina. Mám rád komiksovou předlohu, mám rád Priessnitz i Umakart, mám rád drsnou horskou přírodu v pohraničí i onu pohnutou nejednoznačnou historii těchto míst. Tedy už díky tomi je velice nepravděpodobné, že by se mi film mohl nelíbit. A ani se to nestalo. Že je film spíš vizuální a méně o příběhu to přece musel vědět každý, kdo původní příběh zná. Zde je skutečně děj podružný, hlavním motorem čehokoliv okolo Nebela je temná atmosféra. A tu se i přesto, že toho vzhledem k zfilmovatelnosti muselo být spoustu vypuštěno, podařilo do filmové řeči převést naprosto skvěle. A ani ten příběh zase až tak slabý není. Zdánlivé nic nedění se, je totiž záměrem, který dopomáhá utvářet atmosféru filmu. ()
Po všech stránkách mlhavý film. Zatímco v oblasti atmosféry a vykreslení prostředí "normalizačního zlomu" je tahle mlha ku prospěchu, v oblasti vyprávění a charakterizace postav je jí víc než zdrávo. Chybí tu jasnější motivace, návaznost, chybí tu vlastně příběh. Je mi jasné, že Jaromírem 99 propagované "mlha šuká les" je zábavné někde nad lahváčem piva z hor, ale 87 minut filmu z toho neuvaříte. Navíc v rotoskopii tváří herců je něco udělané špatně, protože vypadají každou chvíli jinak - jednou jim to komiksově sluší, jindy vypadají jak ošklivě namalované ksichty na kartónu. Cítím s Nebelem jistou sympatii, protože se snaží být odlišným českým filmem (nemluvným, náznakovým, založeným na pocitu z místa), ale těžko mu můžu odpustit, že vedle snahy už toho moc nenabízí. ()
Držet se snímek atmosféry scén z Hlavního nádraží plných melancholie, smutku a beznadějného doufání v lepší zítřky, pak bych byl spokojen. Bohužel se tvůrci po celý film nejsou schopni rozhodnout, o čem vlastně chtějí vyprávět a přeskakují z jednoho nedořečeného tématu na druhé, a tak i má pozornost se po čase vytratila a ani v rámci českého filmu zajímavá forma ji nedokázala připoutat zpět na plátno. Škoda, potenciál pro nezapomenutelný zážitek tu byl. Silné 2*. ()
Z husté noční mlhy, která symbolicky obklopovala i celé jesenické kino, se vynořil pár malých vzdálených světel. Přibližovala se, zvětšovala, světlo dopadlo na koleje a vlak, z něhož vycházela, dojel až k nám. Nebo k Aloisovi, co ve své nádražce v Bílém potoce už léta pečlivě zapisuje odjezd každého vlaku, dohlíží na Wachka, váží si všech strojvedoucích i každé lokomotivy a pro uklidnění si předčítá jízdní řády... Jenže Bílý potok není tak klidným místem, jak by se mohlo zdát, sněhové vločky neutváří jen atmosferickou zimu, která tu trvá většinu roku, ovšem slouží třeba i k zahlazení stop dalších, kteří se v příběhu postupně začínají objevovat. Ne každý v Nebelově okolí je tak naivně čestný, jako sám Alois a na pozadí dvou významných historických událostí, jež divák nenásilně vnímá hlavně z rádiových zpráv, nebo kalendáře na stole pana psychiatra, se tu odehrávají různé zlomové události. Snímek hned prvním geniálním záběrem vtáhne diváka do sebe tak hluboko, jako málokterý film, člověk jen fascinovaně zírá, užívá si každý detail, přemístění rotoskopicky animovaných postav do rozostřené části záběru, dokonale zpracovaná gesta v obličeji Ivana Trojana, fascinující přechody mezi snímky, hudbu, která zcela přirozeně dodává snímku další dokonalou vrstvu a věří, že všechny postavy dopadnou tak, jak si přeje... Konec přijde až moc rychle, vám se z kina vůbec nechce, ale když vás potom čeká ještě noc v chladném horském jeseníku, absinth převlečený za zelenou od uvaděček, koncert samotných Priessnitzů, který propaříte hned vedle Rudiše a následné popovídání si s ním a celým štábem...geniální atmosféra a nadšení z celého filmu ve vás zůstane ještě hodně dlouho!!!! ()
Galerie (33)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (31)
- Z písně „Půlnoční“ od Václava Neckáře se stal hit. Od Akademie populární hudby získala 2 Anděly za nejlepší skladbu a videoklip. (gogos)
- Kromě České a Slovenské republiky či mnoha festivalů po celém světě se Alois Nebel objevil také v distribuci v Rusku, Austrálii, Novém Zélandu, Francii atd. (gogos)
- Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film, avšak do konečné nominace se nedostal. (JoranProvenzano)
Reklama