Alois Nebel

Překvapení co se týká Českého filmu. Upřímě Český filmy nesnáším protože když je to komedie není nijak vtipná a když je to drama tak je to o vztazích který jsou ale strašně nudný. Proto jsem byl na Nebela dost skeptickej ale tak nakonec jsem se bavil dobře. Animace je parádní a dost scén se mi dost líbily, Krobot působí dost dobře a celej film dobře uteče, prostě příjemné překvapení. (17.05.2012)

Naprostá nadvláda formy nad obsahem, aspoň podle mého názoru. Ačkoli to je velmi pěkně udělané, tak ten příběh je nudný a divný. Ještě, že to bylo tak krátké, další minuty bych už asi usnul. Takové umělecké dílo a tak zmrvené nezáživným a chaotickým příběhem, který mě vůbec nezaujal. 45% (02.12.2011)

K uplynulému desetiletí české kinematografie, resp. k celé její polistopadové existenci, zaujímám, diplomaticky řečeno, rezervovaný postoj, protože jen malé množství natočených filmů spadá do průměru, natož aby jej v nějakém ohledu překročilo. Proto i Alois Nebel pro mě nepředstavoval lákadlo, i když byl nominován do oscarového klání, neboť i ohlasy na tenhle film byly rozporuplné. Nicméně nakonec mě zlákal k návštěvě kina, což u českých snímků dělám tak jednou do roka. A v žádném ohledu toho nelituju, protože Nebel pro mě představuje velmi příjemné překvapení - po dlouhé době se objevil český film, který promyšleně buduje atmosféru, má vybroušenou formu, není užvaněný a tak, jak má kinematografie působit, působí i on především obrazem na filmovém plátně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby Oscara přece jen získal, i když si myslím, že v řadě ohledů překonává slavné animované filmy nedávné minulosti. Valčík s Bašírem předčí způsobem animace, Persepolis zase po výtvarné stránce. Má ale smůlu, že se odehrává na periférii světového dění a autorská dvojice mu případný výlet do zahraniční distribuce neusnadňuje, protože motivaci a skutky svých hrdinů nelíčí tak, aby byly srozumitelné ve světovém měřítku, a ocení je spíš domácí, maximálně středoevropské publikum. Valčík s Bašírem pojednával o ničem menším než o válce a zločinech proti lidskosti, Persepolis zase o celosvětově známé náboženské revoluci v Íránu. Těch několik procent populace, které podobným tématům je schopno porozumět a dají se považovat za potenciální diváky, si k něm dokáže najít cestu nepoměrně snáz než k minimalistickému komorně laděnému Aloisi Nebelovi. Cílené oslovení obce amerických akademiků by znamenalo protáhnout příběh o celé desetiletí do minulosti, ukázat na osudech hrdinů jedné malé železniční zastávky, odstoupení Sudet a vyhnání českých obyvatel, nějakou tu partyzánskou sabotáž a válečnou akci wehrmachtu, dobytčácké nákladní vlaky směřující do Osvětimi, později zase přesun těžké vojenské techniky po kolejích při okupaci v r. 1968 a tím i delší, řekněme dvouhodinovou stopáž. Výsledný film by byl určitě epičtější a obsahoval by témata srozumitelná i v zámoří. Ale i v téhle verzi je pro našince Alois Nebel výbornou volbou i přes to, že autoři někdy přistupují k výkladu nedávné historie poněkud volněji. Na podzim 1989 už určitě nevykonávala polská pohraniční stráž zběsilé pronásledování přeběhlíků přes hranice a polská státní bezpečnost měla určitě jiné starosti a jiné úkoly, než se věnovat diverzantům. On ten pád polského režimu přišel poněkud dřív a hlavně jinak než ten náš. Alois Nebel je film intimní, ale přitom syrový, kde může divák často jen tušit, jaká dramata se odehrávají za zarostlými tvářemi a svítícím zrakem jednotlivých postav. Svou roli hraje i nepřístupná divočina a temné pohraniční hvozdy, rozvodněné řeky a lesní velikáni. Výborné obsazení, kdy jednotlivé herecké typy přesně odpovídají charakterům postav. Celkový dojem: 95 %. (07.01.2012)

Filmová adaptace komiksu Jaroslava Rudiše a Jaromíra "99" Švějdíka je atmosferický vizuální skvost, čistě poetická zastávka v deštivých Jeseníkách, jíž ale chybí jedna podstatná složka, totiž kvalitní scénář. Snímek objektivně fungující - výborné je postižení šedavého bezčasí bývalého prostoru Sudet, tedy míst daleko od civilizačních center, kam z metropolí doléhají dějinné události jen jaksi mimoděk a s velkými zpožděními a kde jízdní řád je konstantou běhu života, tajemná postava introvertního Aloise Nebela, kolem něhož se sice neznatelně, ale přece valí dějiny, motiv pomsty i temné stránky duše některých postav. Zdaleka nejvíc tak Alois Nebel upomíná k minoritnímu proudu českého filmu spjatého s tvorbou třeba takového Ivana Vojnára, zejména k jeho Cestě pustým lesem. Šumava s Jeseníky mají leccos společného nejen v době civilizačních zlomů... Co ovšem tomuto ambicioznímu projektu uškodilo, tomu se v kostce dá říci nedostatečný dějový oblouk (byť v komiksové předloze je dosti výrazný), smysl, jenž by se měl na konci snímku vyjevit a k němuž celý tenhle rotoskopický cirkus směřuje, coby divák však v průběhu filmu ani v samotném finále ono zamýšlené nějak nenacházím, tvůrci prostě šetří s dějem a zápletka se vlastně ani nezaplétá, vždyť největším dějovým zlomem je, že Květa se po příjezdu do Bílého potoka vydala v bouři po zelené turistické značce... Nevím, možná byl záměrem tvůrců pokus o vyprázdněnou naraci, leč dle mého názoru si filmový Alois Nebel nějaký výrazně silnější příběh zasloužil...pak bych se možná dočkal i očekávaného diváckého transu, ke kterému jsem měl takhle opravdu na míle daleko... (23.10.2011)

Krásné a fajné animace Nebel má, takový animacím tleská, celá republika Česká. Příběhu, ale už asi celá republika tleskat nebude, na pískot to sice není, ale celý mě to přišlo hrozně zkratkovitý. Vynechám fakt, že si před filmem nečtu ani obsahy, takže jsem naprosto netušil počínání Němého, moje chyba a konec konců postavy opředeny tajemstvím, proč ne ? Ale celkově jsme sice byl unešen z vynikající práce animátorů i atmosféra se podařile skvěle, ale celý mě to přišlo jak když čtu knížku s vytrhanejma stránkama. (03.10.2011)