Los Bastardos
Bastardi
Bastards, The
Obsahy(1)
Fausto a Jesus jsou dva obyčejní mexičtí dělníci, které už nebaví každodenní rutina. V práci vydělávají doslova z ruky do huby, peněz je málo a oni by chtěli víc. A tak se rozhodnou něco s tím udělat. První krok: sehnat si brokovnici. Ono už se něco najde... (Davies182)
Videa (1)
Recenze (10)
Ač by se podle filmového plakátu mohlo zdát, že se jedná o gangsterský snímek z prostředí drog a násilí, pro Mexiko tolik typického, je tomu jinak. V hlavní roli tohoto nekonvenčního, (nejenom) sociálně kritického, filmu jsou dva mexičtí dělníci a jejich nově pořízená brokovnice, s kterou jdou "na návštěvu" k osamělé bohaté Američance. Velmi pomalé tempo udává tíživou atmosféru a napětí, přičemž diváka z jeho zdánlivé letargie hodně rychle dostane šokující závěr. Silné emoce utopené v děsivém tichu a bídě protagonistů. Mimochodem, které postavy jsou těmi bastardy? ()
Upocení machos, nuda, špína a vedro. Tíha atmosféry se Los Bastardos upřít nedá. Je to přesně ten typ filmu, u kterého celou dobu jen čekáte, kdy z plátna vylétne macatá masařka a vykálí se vám na hlavu. K tomu nakonec nedošlo, zato sem švihli dvě vskutku olbřímí lekačky. Při těch jsem se sice málem zadusila sušeným banánkem, ale bez hlubšího ukotvení v příběhu zapůsobily jen jako laciný efektík. Celkově tedy hodnotím film jako nedotažený a ne příliš zajímavý. Škoda, protože své klady určitě má. ()
Druhým celovečerným filmom si u mňa Escalante potvrdzuje status režiséra ktorého sa oplatí sledovať. Prvých 5 minút , mnohým vyskočí v hlave asociácia s Hanekeho Funny games.V štýle sú si tieto filmy pomerne podobné, či už v použití dlhých statických záberov alebo výlučne diegetického zvuku. Escalante sa však napriek vonkajšej podobnosti týchto filmov vyberá úplne iným smerom. O postavách je nám postupne v maličkých kúskoch odhalené všetko čo potrebujeme na to, aby sme s nimi boli schopný pochopiť ich konanie. Zlo tu nie je vôbec jasne definované, motivácia i správanie postáv sa nám ho snažia ospravedlniť(zlo je tu konané v mene dobra, naviac postavy sa k obeti správajú mimoriadne vľúdne a vôbec sa ju nesnažia ponižovať alebo jej akýmkoľvek spôsobom ublížiť).To v divákovi počas filmu vyvoláva napätie, či sa s nejakým skutočným zlom nakoniec vôbec stretne. Je to iný film ako Sangre. Oba sú nepríjemné a vynikajúce. A v oboch som v posledných minútach prežil pocit absurdnosti z toho čo som práve videl. Asi preto, že to absurdné je. Doporučujem. Poznámka: Posledný záber je naplnený niečím čo neviem špecifikovať, ale je to silné. Tomuto záberu tlieskam. ()
Jak už název napovídá, je to momentka ze života dvou mexických zmrdů, neskutečně roztahaná a nudná. Je to zhmotnělé klišé, že když všechny záběry normálního filmu natáhneme desetkrát, už máme automaticky umění. Tím pádem ale máme jednu desetinu děje, že ano, ale to nevadí, protože intoši můžou ve zbylých devíti desetinách intelektuálně onanovat. Já na tom filmu hodnotím jen to, že se někdo tak trochu kouknul na zoubek integraci latinský menšiny do většinový americký společnosti, a to je téma nekorektní, který už brzy bude tabu (viz nejnovější obamova legislativa a generální pardon nelegálům...) ()
Tichá symfónia spejúca svojím pomaly rozvíjaným tempom myšlienok a kritiky súčasného postavenia novodobých otrokov starých mocností, ktorí nepotrebujú okovy aby sa stali nástrojmi, ponúkajúcimi svoju svalovú hmotu konzumujúcej spoločnosti bez svedomia. Sú to "bastardi", ktorí stratili svoje korene prekročením línie deliacej svet "západného sna vyhradeného pár percentám populácie" a domova, ktorí opúšťajú. Po úvodnej tichej predohre a burácajúcom nástupe, sme uvrhnutý do sveta monotónnosti a beznádeje, ktorí vidia svojou optikou títo vyvrheli. Tušenie, že toto "dobrodružstvo" nájde raz vyvrcholenie v prelomení hrádz a vypustení všetkého hnevu a frustrácie, je síce stále niekde v pozadí, no pomalý štýl rozprávania a minimalistická kamera zatláčajú tento pocit do úzadia. O to šokujúcejší je nástup chorálov smrti a skazy. Vidieť tak náhlu dehumanizáciu ľudského tela v zlomku sekundy je naozaj desivý zážitok. Pritom ani tak nejde o brutálnosť tohoto činu, ako skôr o pomalé a dôkladné budovanie komplexnosti charakteru obete-neskôr tela-mementa dochrámanej spoločnosti, kde nám ukuzajú tvorcovia následky výbuchu revolučného pnutia tlejúceho pod povrchom a hľadajúceho si cestu von z hermeticky uzavretej miestnosti tou najkratšou možnou cestou. ()
Reklama