René

Divák je u podobných filmů na rozpacích - má hodnotit práci režisérky, komentovat hlavní postavu nebo oboje...? Třeštíková samozřejmě opět odvádí úžasnou práci - V průběhu dvaceti let (rámovaných korunovacemi dobových panovníků) skvěle zachycuje osudy a vývoj recidivisty, kterého neustále svrbí ruka, nechce se mu pracovat, dělá voloviny a většinou tráví čas za mřížemi. Proti filmařině jako takové bych měl výtek minimum, ale jak hodnotit hlavního hrdinu - člověka, kterého blíž neznáte a jediný kontakt s ním zprostředkovává toliko kamera? Nabídnout můžu pouze dojem, který jsem při sledování filmu nabyl - a ten není nijak lichotivý. Viděl jsem člověka, ze kterého čišela ublíženost, alibismus a nesnesitelná dávka egoismu. Za svým zpackaným osudem vidí kdekoho, ale reflexi vlastních chyb se raději vyhýbá. Společnost obviňuje z pokryteckého moralizování, ale to jen proto, že jemu samotnému je jakýkoli koncept morálky cizí (jeho myšlenkové pochody neustále oscilují kolem hrany zákona - viz jeho podnikatelské pokusy). Celou dobu na mě působil dojmem, že si na něco hraje. Neustále se v recenzich a komentářích vyzdvihuje jeho inteligence a "schopnost formulovat svá stanoviska/pocity", ale upřimně řečeno... Viděl jsem jen výkřiky a nepříšliš podnětné myšlenky, které většinou směřovaly k sebeobhajobě... Žádné úvahy, které by omračovaly pronikavostí (viz jeho dopisy Heleně a ukázky z knih). René je sečtělý a má skvělou paměť, ale z jeho slov čišela spíše snaha nadřadit se nad ostatní vězně a bachaře než nějaká přílišná chytrost... Určitě to není nějaký český Cyrus Grissom :D Prostě klasická póza. Takových lidí mezi námi žije nepočítaně, jen třeba už v šestnácti neuklouzli na šikmé ploše. René měl bezpochyby smůlu - na rodiče, na prostředí, ze kterého pocházel.. ale na to se nedá všechno svést. Omlouvám se za tu dojmologii, ale to je moje interpretace portrétu, který se Třeštíkové opravdu povedl! Určitě stojí za vidění. (11.03.2009)

Tak kriminálnik úplne stratený v živote si zaslúžil svoj dokument. Medailónik, aký majú osobnosti, že by aj Havel s Klausom mohli závidieť, vzhľadom na to, ako často sa tam objavili. Naviac nás René toľko poučuje, že by som mal mať chuť pani režisérke kúpiť aspoň desať ďalších kamier na ponúknutie zlodejíčkovi, aby o sebe natočil niečo pekné a zaujímavé. Ale čo vlastne? Lebo v tomto dokumente iba nonstop kecá a dve hviezdy dám len za tú úpornú snahu nájsť v jeho živote niečo pozitívne. (18.01.2016)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)

Renému nepříjde normální makat x hodin denně za pár šupů-ve vězení ho to nebaví a žít na svobodě v mezích zákona s pár drobákama v kapse mu příjde stejné jako basa...Je sice sympatický,chytrý a docela citlivý ale co je to platné,když má životní postoj rovnající se dokonalému magnetu na průsery?.........Katka mi je bližší ale René je taky zatraceně poučný příběh :) (05.11.2010)

O rozdílech a jemných distinkcích mezi dokumentárním a hraným filmem bylo napsáno již mnohé: (i) Dokumentarista si vybírá svůj úhel pohledu, a pokud má talent, umění přijde až nádavkem; umělec si vybírá svůj výraz ze zdrojů svého vědomí a svědectví o skutečnosti přichází jaksi navíc. (ii) Dokument určuje a vymezuje sociální efekt; hraný film estetická měřítka. (iii) Dokument muže byt obviněn z odhalení nepříjemné pravdy nebo naopak z její falzifikace – za obojí mu hrozí zásah cenzury. Hraný film bývá obviňován zase z toho, že dává spatný příklad, že kazí mládež atd., zkratka z toho, že ohrožuje zavedené modely vládnoucí morálky. Dokumentární filmu jde o pravdu, hranému o morálku. Nejzásadnější odlišnost spočívá ovšem v tom, že aktéři dokumentu přerůstají médium, neboť na rozdíl od postav hraných filmů žijí i tehdy, není-li zapnutá kamera. Ovšemže - ale proč zachycovat pravdu a marnit čas dokumentem, ohrazovali se někteří. Oscar Wilde tvrdil, že o skutečném životě není třeba psát, protože ho tak jako tak každodenně prožíváme, a režisér Alfred Hitchock ještě později řekl: Nikdy nenatáčím kousky života, to bych točil dokumentární filmy. Ba, ba, pletli se do jednoho. A vskutku, to, co nás naplňuje úžasem nad dokumentem René, není fakt, že někdo takový existuje, ale že dotyčného můžeme eventuálně potkat a sdílet s ním tentýž prostor. ____ Ona profláknutá paralelní montáž „měnících se“ dějinných událostí a „neměnícího se“ notorika Reného nutně vybízí k obezřetnějšímu, jinačejšímu pohledu – to René se proti obecnému názoru mění a zažívá četná dobrodružství, kdežto společnost obestřená politickým divadlem veletočů stagnuje a hnije zevnitř, protože na rovinu: kolik lidí o sobě může tvrdit, že vedlo pozoruhodnější život než René Plášil? Andělé se radují a na nebesích prozpěvují Gloria in excelsis - ortodoxnějšího solitéra, jehož nesešrotovaly ani zhoubné disciplinární mechanismy, jak o nich mluví Michel Foucault v proslulém spisu Dohlížet a trestat, si snad představit ani nelze. Ať žije kontrakultura a lidé, kteří nemusejí manifestovat v levicových žurnálech, neboť samotný jejich život je manifestem. (24.03.2009)