U-864 - Hitlerovo poslední smrtící tajemství
Operation Caesar - Jagd auf U-864
U-864 - Hitler's Last Deadly Secret
Obsahy(1)
V únoru 1945 se v severním Atlantiku odehrává jedna z nejdramatičtějších honiček v historii námořní války. Německá ponorka U 864, která veze nejnovější tryskové motory firmy Messerschmitt a raketové naváděcí systémy, míří do Japonska. Netuší, že na ni čeká jedna z nejmodernějších ponorek Královského námořnictva, Venturer, která vypálí čtyři torpéda a U 864 potopí. Zasáhnout cíl pod vodou bylo něco, co doposud nikdo v historii ponorkových válek nedokázal. Kdyby německá ponorka dopravila svůj náklad do Japonska, revoluční tryskové motory by mohly změnit průběh druhé světové války ve prospěch japonského letectva, které svádělo zoufalý boj proti americkému námořnictvu.
O 60 let později se ponorku, již náhodně objevili místní rybáři, připravuje prozkoumat norský záchranný tým. Dotyčný vrak je totiž časovanou ekologickou bombou. Podle německých záznamů ponorka vezla rovněž 80 tun vysoce toxické rtuti. Tento smrtelně nebezpečný náklad může kdykoliv začít ze zrezavělého trupu ponorky vytékat a způsobit v Severním moři velkou přírodní katastrofu.
(oficiální text distributora)
Recenze (24)
Název U-864 - Hitlerovo poslední smrtící tajemství je poněkud zavádějící. Pouze volající po senzaci. Je prokázané, že pokaždé, když se objeví v názvu dokumentu slovo Hitler, zájem publika výrazně vzroste. Lidi tato postava fascinuje dnes stejně jako před 70ti lety. Distributoři to vědí a hojně toho využívají. Je to jistě i tento případ, protože pro samotný film je mnohem výstižnější německý název Operation Caesar - Jagd auf U-864. O Hitlerovi ve filmu v podstatě nepadne slovo. ___ Hraná rekonstrukce tajné mise ponorky U – 864 v posledních měsících války s doprovodnými komentáři vychází z objevení jejího vraku v roce 2006. Z hlediska 2. světové války poměrně bezvýznamná událost. Snaha vyvézt technologii tryskových motorů válečného koncernu Messerschmitt – Junkers spojeneckému Japonsku byla bezvýznamná, protože Japonsku v únoru 1945 už nemohla pomoci ani svěcená voda. Takže pečlivě udělaný dokument, kterému se podařilo vypátrat všechna vojenská hlášení, záznamy britské ULTRA i některé pamětníky, ale pro mě málo zajímavé. Fanoušci ponorkové války ať si jednu až dvě hvězdy přidají. Kapitán Launders byl ponorkové eso a tohle jeho majstrštyk. ()
Skutečnost, že Němci vyslali na sklonku války ponorku s vědci a proudovými motory, která měla otočit průběh války, do Japonska, pro mne byla nová a ne nezajímavá. Nic to však nemění na slabotě dokumentu. Obecně mám averzi vůči dokumentům sestávajících z počítačových animací, hraných scén a ze záběrů na důchodce jednou nohou v hrobě; je tedy jasné, že to u mne U-864 neměla lehké... Autoři se zřejmě pokoušeli o jakési napětí, neb půlku dokumentu zabírá "dechberoucí" honička dvou ponorek. Napětí je ještě umocňováno vkládanými záběry z vědeckého výzkumu vraku potopené německé ponorky, takže divák do posledních vteřin netuší, které ponorce zůstane černý Petr... Uměl bych si tuto skutečnost představit zpracovanou v pětiminutové reportáži v rámci Víkendu, ale na třičtvrtěhodinový dokument to nestačí. Takže i kdyby se autoři rozkrájeli, dobrý dokument z toho neudělají... 50% ()
Ponorkový dokument o jedné z posledních tajných misích Německa na sklonku války v roce 1945. Dokument, jehož příběh spatřil světlo světa, až v tomto dokumentu. Škoda jen, že je zbytečně prolnut s přítomností. Ale i tak se jedná o jeden z dlouhé řady slušných dokumentů. Ponorka U-864, její první a poslední cesta. ()
Dokument v ktorom majú dramatické rekonštrukcie svoj priestor, ale úplne mi chýbali informácie o náklade a osobách, ktoré boli v rámci prísne tajnej operácie Caesar na palube ponorky. Briti disponujú archívnymi dokumentami z tejto operácie. Na palube nemeckej ponorky U-864 boli Rolf von Chlingensperg a Riclef Schomerus (technici Messerschmittu), Tadao Yamoto (japonský expert na akustická torpéda) a Toshio Nakai (japonský odborník na palivo). Príbeh filmu má svoje skutočné pozadie v udalosti, kedy dňa 9. februára 1945 bola nemecká ponorka U 864 potopená v severnom Atlantiku britskou ponorkou HMS Venturer. Korvetný kapitán U- 864 Ralf Reimar Wolfram mal náklad previesť do Japonska. Náklad tvorili technické dokumentácie, výkresy a diely na techniku, ktorá mala pomôcť Japonsku obrátiť stav vo vojne s USA. Išlo o ME 163 (bezchvostové lietadlo na raketový pohon), ME 262 (stihacie lietadlo s prúdovým motorom), lietadlo Junkers, motor BMW – Bramo 323, motor Walter (lietadlo Messerschmitt), motor MB 511 (motorové člny), ponorka Caproni (miniponorky typu CA a CB), MG 151/20 letecký kanón (výzbroj Messerschmittu), palivové čerpadlo DCN - 64A, lietadlo Campini (CC.2.1 prvé prúdové lietadlo na svete), kompresor a spaľovacia turbína Isotta-RFraschini, letecký fotoaparát Officine Galileo, radar Siemens, radar Freya (systém včasného varovania), bojová loď Bismarck, ponorka typu Satsuki, plány na výrobu rozvádzačov, dokumentácia k produktom firiem Biolinder, Zeiss a Kreisel- Geräte a nakoniec 1857 nádob s ortuťou (60t). Tento vzácny materiál doprevádzalo 73 mužov. Lenže pre Britov bola táto ponorka veľmi nebezpečná a tak vyslali na U 864 najmodernejšiu ponorku Kráľovského námorníctva, Venturer. Vypálila po nemeckej ponorke 4 torpéda a zasiahla svoj cieľ jedným torpédom, spôsobom, ktorý doposiaľ v histórii ponorkových vojen nikto nedokázal. Zasiahla svoj cieľ, ktorý plával pod vodou a to sa doposiaľ nikomu nepodarilo. Vrak ponorky leží rozlomený na dve polovice v hĺbke 175 m 2 námorné míle na západ od ostrova Fedje (Nórsko). ()
Zajímavý snímek, ale chtělo by to natočit zvlášť klasický válečný film o ponorce a zvlášť dokument. Každopádně je ale hodně nadsazené (teda ne hodně ale úplně), že by mohlo dojít ke změně průběhu války, pokud by ponorka dopravila svůj náklad do Japonska. Hitler žil taky v bláhové naději, že jeho zázračné zbraně změní průbeh války. Je jenom jediné, co mohlo (možná) v roce 1945 zvrátit průběh války, a to je zkonstruování atomové bomby. Navíc i bohaté a vyspělé USA byly za cenu obrovských nákladů schopné postavit v roce 1945 pouze 2 atomové bomby. Další byly schopné vyrobit zřejmě až v roce 1946. Představa, že by Japonci byli schopni vyrábět v roce 1945 masově proudové letouny je naprosto zcestná. Chybělo jim téměř vše. Od surovin, přes výrobní kapacity až po vycvičené piloty. Nehledě na naprostý nedostatek pohonných hmot. ()
Galerie (2)
Reklama