Režie:
Tomas AlfredsonScénář:
John Ajvide LindqvistKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Kåre Hedebrant, Lina Leandersson, Per Ragnar, Henrik Dahl, Karin Bergquist, Ika Nord, Tom Ljungman, Mikael Rahm, Peter Carlberg, Malin Cederblad (více)Obsahy(2)
Outsiderský hrdina filmu, dvanáctiletý Oskar, žije na švédském sídlišti. Zde se setkává se stejně starou dívkou Eli, která se právě přistěhovala. Záhadná Eli ho svým podivným chováním přitahuje. Obě samotářské děti se sblíží. Jejich přátelství čeká osudová zkouška. Oskar totiž zjistil, že tajemná Eli je upírka... (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (775)
Chladno-krevné. Pomaloběžná romance, která nezapře knižní předlohu, ani nehollywoodský přístup k látce. Na hony vzdálené jakémukoliv západnímu pokusu o upíří film, krásně klaustrofobické a neodolatelně cizí. Vtáhne vás to do sebe, pohostí a pak vyplivne s pocitem, že Švédové jsou dobří nejen v hokeji. Do kina si ale vezměte topení, z tohohle filmu jde mráz po zádech ve všech významech toho slova. ()
Skutečně mrazivá dospělá lovestory o ztrátě nevinnosti a zakázané lásce, jejíž aktéři jsou znepokojivě mladí. Nepolevující atmosféra a zajímavě načnuté souvislosti, které ukáží divákovi tak akorát, aby si pak už domýšlel sám, jsou asi hlavní klady tohodle zvláštního filmu. Stejně tak nejděsivější momenty odehrávající se vlastně zcela mimochodem... Vyššímu hodnocení ale brání přílišené nedotaženosti ve vnitřní logice filmu.. ()
Alfredson si občas sám podmete nohy tím, že ukáže ze světa upírů zbytečně mnoho. Těch několik explicitních momentů ale rozhodně zlatem vyváží precizě vystavěná romance, v níž se střídá chlad severské zimy s horoucnou dětskou naivitou a upíří brutalita s láskyplnou něhou. To všem bez teatrálnosti, vyrýsovaných blbečků se sexy vlnkami a hýkajících pubin. Švédský filmař pojal vampirismus jako součást sociologického problému odcizení a latentní brutality dospívajících a jeho snímek uchvátí jak brilantně úsporným vyjadřováním, tak skvělými herci. Jako dlouholetý fanoušek upířích filmů řadím film "Ať vejde ten pravý" mezi nejlepší žánrové počiny za poslední roky – je to sice pohádka, ale v jistém smyslu otřesně autentická. ()
Jsem dojat a zahajuji humanitární (vlastně spíš vampiritární) akci "Solidarita s upíry". Ehm. Celkovou nelogičnost příběhu (např. po Eli nikdo nepátrá ač jí viděli na místě činu i v baráku) ponechme stranou a zamiřme rovnou k tomu hlavnímu. Asi je v pořádku zabíjet, když vás to vlastně vnitřně strašně netěší, stačí, že jste zamilovaní. a já tu jinakost nechápu, protože jsem zapšklý, he. Nechutnost či estetizace násilí, to jsou třeba důvody, proč nemám rád asijské animáky. Tohle bylo něco dost podobného. Obahojoba zvrhlosti jako pouhé jinakosti nebo jak si to mám vykládat? BTW ta fascinace tvůrců krví byla dost zvrhlá sama o sobě. ()
Přes všechny výhardy (logické díry, protřelá efektnost, křiklavá snaha o odlišnost, emo nálada) je třeba uznat, že film nápaditě pracuje s principy hororů tím, že obrací tradiční perspektivu. Místo pohledu oběti je zde vše vyprávěno z pohledu sympatiujícího s monstrem. Jako spojení dětského filmu s hororvými prvky a festivalovými trendy (schémata severského filmu, civilní prostředí, nedořečenosti) je film v prvé řadě úctyhodným tahem směrem k mezinárodnímu úspěchu, neboť osloví celé spektrum festivalů i filmových nadšenců. ()
Galerie (102)
Photo © EFTI AB
Zajímavosti (21)
- I když se film odehrává v Blackebergu, okrajové části Stockholmu, podstatná část byla natáčena ve městě Luleå na severu Švédska, kde byl zajištěn sníh a dostatečná zima. (HellFire)
- Kousaní do kůže a masa bylo napodobené kousaním do klobásek. Pití krve bylo nahrazeno pitím jogurtu. (milealelia)
- Ve scéně, kdy leží pokousaná žena v nemocnici, se barva jejích nalakovaných nehtů v jednotlivých záběrech mění. (Geriel)
Reklama