Odplata

Po obsahové stránce nic světoborného a originálního, s výjimkou vedlejší dějové linky s rakouskou Simonou Babčákovou a jednoho rozhovoru. První půlka svižná a celkem zajímavá, druhá už hodně rozvláčná a uspávající - ale je to jen subjektivní pohled, protože se mi hlavou honila spousta pracovních a soukromých myšlenek, které mi neumožnily se soustředit úplně stoprocentně. (25.10.2015)

Götz Spielmann a jeho civilná štúdia správania sa nižšej vrstvy v krajných a zložitých podmienkach, ktorá "šľape do pedálov" úsporným tempom a tento rytmus si drží až do samého záveru. Žiadna do očí bijúca akcia, žiadna audio výstavba (okrem čvirikania vtákov), jednoducho prostá, dlhým strihom (objekt odchádza, záber ostáva) prevažujúca dráma najprv dvoch, neskôr štyroch osôb. Empirické uvedomenie, že náhoda je blbec a učiniť správnu voľbu vo chvíľach keď sa láme chleba nie je vždy také terno. Osudy krútiace sa okolo jednej nepríjemnej udalosti sa navzájom pretínajú a v posledných minútach dedukujú zdravú a pravdivú pointu. Pomsta je sladká, hovorí sa, ale má niekedy opodstatnenie? (06.08.2009)

Nebýt mnoha dobrých vtipů, asi bych se lehce nudil, ale právě díky těmto vhodným vložkám se i temnější drama dalo bez problémů zvládnout. Asi v polovině jsem začal uvažovat, jak by to mohlo být dokončeno a na žádnou dobrou variantu jsem nepřišel. To samé se očividně přihodilo i štábu, ale elegantně se z toho vyvlékli, aniž by narušili ráz filmu. Jen se mi nelíbil návod na snadné vyloupení banky. To vypadalo tak lehce, že bych to zvládl i sám. Snad to nikoho neovlivní. (11.07.2008)

65%. Rakouský film neznám, ale tento film nebyl až tak špatný. Nicméně od poloviny se to začlo trochu táhnout, což nekorespondovalo s první polovinou, kde se stalo vše podstatné. Druhá polovina je o tom jak se člověk vyrovnává s nastálou situací, s myšlenkou na pomstu, aniž by si však uvědomoval svou vinu. Ale kdo hledá, nakonec najde i vinu, byť je mu zdělena od člověka, od kterého by to nejméně čekal. (28.08.2009)

Rakouská kinematografije je díky Hanekemu, Seidlovi a teď i Spielmannovi přinejmenším hodně osobitá. Díky tomu poznáte rakouský film na sto honů. K tomu to pomyslnému "filmovému, rakoskému vzorci" si k Revanche přidejte severskou dogmáckou surovou kameru, Dardennovskou sociální vytříbenost a venkovskou, "zvrácenou" idylku, alá strejda Lynch a je vymalováno.... (16.09.2009)