Žena v Berlíně

Když se válka vrátila, odkud přišla, byli Němci překvapení, že je tak necivilizovaná a že na ně nebere ohled. Jistě, že ti nejméně vinní trpí většinou nejvíce, často více než různí prominenti režimu (u kterých by v tomto případě větší spravedlností byla stará dobrá pomsta, a ne Norimberský proces). Ani nemyslím, že by zde byl záměr pomlouvat rudoarmějce, ta vlna znásilňování prostě byla. A ani zde nejsou všichni vykresleni jako primitivní mongoloidní mužici, a i zde je připomenuto, že kdyby se rudoarmějci chovali tak, jak Němci na východě, brzy by už zde žádný Němec nebyl. Hrdinka prostě chtěla žít, tak se chovala pragmaticky. Nakonec nebyla sobecká, pomáhala slabším, takže těžko ji odsuzovat. V extrémních případech mají morální pojmy trochu jiný obsah. Jen mi připadalo, že postupně se ten film nakazil ruskou filmovou chorobou – rozvláčností, dlouhými záběry, pohledy do nikam. No, nejvíc mne pobavila ta závěrečná informace, že když kniha vyšla v r. 1959 v Německu byla zuřivě odmítnuta a bylo řečeno, že je to „potupa pro německou ženu“. To je přece slovník III. říše, ať pak našinci někdo něco říká o úspěšné denacifikaci. Zřejmě měly všechny ty ženy spáchat sebevraždu, aby si zachovaly čest německé ženy. A přitom mají Němci takové přísloví (tuším od B. Brechta): Erst kommt das Fressen, dann die Moral. (07.04.2014)

Události líčené ve filmu nebyly ani zdaleka historikům neznámé, přesto trvalo mnoho dekád, než se prolomilo společenské tabu, které souviselo s traumatem masově znásilňovaných a zneužívaných žen postupující Rudou armádou. SSSR ani jeho nástupce Rusko pochopitelně neměly zájem otevírat tuhle neslavnou kapitolu působení svých vojáků za 2. světové války. Když Rudá armáda v roce 1944 dosáhla německých hranic, měla za sebou krutou zkušenost těžkých a krvavých bitev a vědomí brutálního násilí páchaného Němci na civilistech. Rudoarmějci měli co vracet a obyvatelstvo prvních obsazených německých osad věru nedopadlo dobře. To ovšem znásobilo odpor německých jednotek, a proto sovětské vedení největším excesům rychle zamezilo. Znásilňování a loupení ale nebránilo, něco se vyčerpaným jednotkám zkrátka nabídnout muselo. K sexuálním deliktům u západních jednotek sice docházelo taky, ale v nesrovnatelně menší míře a jiné atmosféře (svědčí o tom např. scéna hromadného znásilnění italské školačky ve snímku Horalka). Na východní frontě mělo znásilňování masový charakter a rozměr systémového selhání - a fakticky i válečného zločinu. Postižené ženy se pomoci nedovolaly a o připomínání své bolesti a hanby nestály. Teprve poté, co válečná generace zemřela nebo se dožila stařeckého věku, bylo možné se k téhle problematice vrátit. Obsah filmu je pro některé kontroverzní ostatně i dnes, ale po mém soudu o nějakou snahu o relativizaci hrůz nacismu z německé strany nebo dokonce o falšování dějin určitě nejde. Snímek se nesnaží o černobílé vidění, rudoarmějci nejsou jednorozměrné zrůdy, ale lidé, které formovala válka a osobní zkušenost. Jejich postoje a pocity jsou zkrátka rozporuplné - konec konců totéž se dá říci i o německých civilistech. Za první půli bych vzhledem k tématu neváhal nadělit 5*, ale v druhé půli se scénář začne motat v kruhu a řadu scén by šlo prostříhat. Takže nakonec za 4* a 85 % celkového dojmu. (06.07.2017)

Každá mince má dvě strany. Ve válce pravděpodobně nebyl nikdo svatý. Ale to ještě neznamená, že si nad zločiny může kdokoli umýt ruce a říct, že druhá strana páchala horší věci. Pro taková zvěrstva jednoduše není omluvy. A omluvit se nedají ani nějaké imbecilní komentáře tady (ANO, HONAJZ ,MLUVÍM K TOBĚ!). Film vypráví o dosud moc neprobíraném veřejném tajemství - jak už to někdo zmínil přede mnou, vyžaduje dost empatie a soucitu. Je pravda, že mohli trochu přitlačit na pilu a být o něco "syrovější", protože pak si kdejaký ignorant pomyslí, že si ty ženské vlastně ještě užily (Těch pár minut, copak to je..). Absencí silných momentů navíc vznikaly docela zbytečné a zmatené scény a právě proto musím dát "jen" tři hvězdičky. Navíc ta "červená knihovna" na závěr na mě působila tak, že tomu na poslední chvíli chtěli dodat nějaký náboj a jednoduše to celé nepůsobilo až tak věrohodně. Ráda bych si přečetla ten deník, abych mohla posoudit, zda-li si to filmaři trochu neupravili podle sebe. Přesto je působivá snaha ukázat, že bolest nebyla jen na straně Židů a že oficiálním koncem války zdaleka neskončilo všechno utrpení. Mimochodem obviňování tvůrců z propagandy je skutečně hloupost, vzhledem k tomu, že je to vyprávěno z pohledy znásilňované Němky..Válka mění slova-láska už není to co bývalo.. (07.04.2013)

Sú témy, o ktorých sa filmy veľmi netočia, ale vie sa o nich. Mňa tento film zaujal ešte pred premiérou a veľmi som sa naň tešil. O tejto neslávnej časti histórie som niečo málo počul a čítal, preto som dúfal, že pohľad bude nestranný a čo možno najviac autentický a vierohodný. To všetko sa mi splnilo a film je ešte kvalitnejší ako som očakával. Scény znásilnení sú podané iba v náznakoch, divák bol ušetrený, ale po psychickej stránke si to vytrpíte spolu s nimi. Hlavná predstaviteľka N. Hoss (taká nemecká H.Swank) je neuveriteľne talentovaná herečka a prial by som jej viac takýchto silných filmov. Film je napoly v nemčine a ruštine a má to veľký podiel na vierohodnosti. Jedna kratšia vojnová scéna, ktorá sa filmom prevalí má slušné grády, ale ďalej vám chýbať nebudú, pretože postavy prežívajú naozaj vypäté chvíle. Zverejnenie denníka a vydanie knihy sa v nemecku stretlo s veľkým pohoršením a možno aj preto sa kniha stala bestsellerom. Prečo sa autorka rozhodla utajiť svoje meno ste asi pochopili, tí ktorí nie, pochopia po filme. Veta v závere : "Ako máme žiť"? vystihuje dokonale celý film. Vážim si film, ktorý núti aj po skončení ešte chvíľu rozmýšľať. Toto je jeden z nich. 90%. (11.04.2010)

Někoho válečné dějiny nezajímají, spoustu lidí však ano, naštěstí.Většina obyvatel Německa měla tak vymytý mozek a byla tak zmanipulovaná, že v žádném případě nevěřila tomu , co se děje.Někteří naštěstí ne, někteří prozřeli během vývoje a války a zkušeností s ní.Někteří neprozřeli bohužel ,dodnes.Problematika civilního obyvatelstva zde byla ukázána absolutně věrohodně a před autorkou tohoto díla se mohu jen sklonit.Co ji to muselo stát sil od poníženi až k nalezení sama sebe a zvláštní formy lásky od představitele znepřátelené země.Kolik mohlo být takových osudů, kolik změněných životů? Každopádně pro ty, co se zajímají o podobná témata, mohu doporučit knížku Laskavé bohyně,přečtete ji jedním dechem bez toho, aniž by vám přišlo divné, že má přes 800 stran.A já jedním dechem shlédla tenhle film. (24.10.2012)