Svět je velký a záchrana kyne odevšad

V roce 1976 se v malém městečku socialistického Bulharska narodil Alex. S rodiči ve svých šesti letech emigroval na západ. O pětadvacet let později o své rodiče Alex přijde při tragické autonehodě. Ztratí také svou paměť. Do Německa za ním přijíždí dědeček, aby mu pomohl. Svět je velký a někde v něm musí Alex najít svou spásu. Ta číhá všude – v rodném kraji, ve vzpomínkách na uprchlický tábor, v blízkých i dalekých zemích. Je pravda, že kdo ví, odkud přišel, ví, kam míří? Putování Alexe a jeho dědečka je nejen cestou do rodné vlasti, ale i cestou k navrácení vzpomínek, cestou k nalezení sebe sama, k získání nové chuti do života. Светът е голям и спасение дебне отвсякъде je nenápadný, ale velmi citlivý a pěkný film. (10.03.2013)

Inteligentní, citlivý snímek... Velmi jsem si užíval obě příběhové linie. Vykreslení východoevropanů hledajících štěstí na západě i útěk z komunistického Bulharska. Obě témata jsou mi blízké... obě mě ovlivňují v běžném životě. Ne naposledy musím vyzdvihnout hudbu filmu. Snad jen -1* za přebeckgammování filmu... vorheese: Velký souhals s postřehem k atmosféře:-) (02.01.2010)

Tak tohle naprosto splnilo moje očekávání. V podstatě velmi jednoduchý příběh, ze kterého ovšem, podobně jako u dalších balkánských filmů, vyzařuje cosi nespecifikovaného, obrovská energie, životní optimismus a pocit, že každý z nás má svoje místečko, kam se může kdykoliv vrátit, i kdyby to bylo přes půlku Evropy na tandemu. No a Miki opět ve své životní formě, pokud ho vůbec někdy opustí. (27.05.2010)

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Velmi zvláštní film, který je bolestný a optimistický zároveň, obsahuje vtip a sem tam nějakou kýčovitou scénu, která někoho možná znechutí, ale mě potěšila. Film jakoby stál mezi tvorbou Balkánu a západní Evropy, ale daří se mu to velmi dobře a ani na okamžik mě nenudil. Myslím, že by tady mohl mít docela úspěch, kdyby byl známější. (12.06.2011)

Všechno, co mi chybělo v předchozích pár filmech, toho se mi tady dostalo až nad hlavu. Příběh, herecké výkony, smutek, smích, pláč, tohle všechno běželo, jako dobře namazaný stroj a konečně trošku vím, jak se hrají vrhcáby. Moc milej film, kterej by se měl ve všech postkomunistických zemích promítat naprosto povinně. (24.01.2015)