Pokušení svatého Toníka

Toníkova očistná cesta, jež nemůže začít jinak než smrtí. Bezprostředně poté je náš zoufalý hrdina konfrontován se světem, ve kterém jsou zbořeny veškeré hranice. Lidé kolem něj odhazují zábrany, zapomínají na svou důstojnost i vrozené pokrytectví a jednoduše (ne)konají. Toník se snaží zapojit, navázat na starý zaběhlý systém pohodlného života v nestoudném materiálním přebytku, nicméně nic nefunguje, snad jen ta jeho luxusní kára, ale ten svět kolem? Jeden strádá, aby se druhý zvrhle přežíral a jako vrchol všeho znesvětil nebohou dcerušku právě propuštěné starého dělníka, jehož lopotná práce ho držela při životě. Toník pozoruje a začíná chápat, jeho cesta do temné hlubiny lidských duší, na jejímž dně sotva čeká laskavé bílé světýlko, je lemována bezcitností i brutalitou, nakonec je pouze kus masa, čekající na rozporcování tímto zvráceným světem, jemuž vládnou sadističtí řezníci s motorovkou. Je vůbec naděje? Co takhle láska, životní pokora či skutečné duševní souznění? Velmi naivní, Toníku, jdi se raději zahrabat jak kus přejetýho psa! Po všech stránkách neskutečná, pro mě zcela bezchybná, žánrově velmi bohatá jízda, která prý donutí polovinu diváků odejít po několika minutách z kina, aby taky ne, tato zvlněná společenská zrcadla jsou dokonce i nesnášena. (12.09.2017)

A tento poznáte? Buñuel, Bergman, Lynch, Wenders a Kaurismäki sa strednú za účelom natočenia spoločného filmu. Aki má z toho brainstormingu však jediný hovno, pretože ostatní komunikujú telepaticky. Tak aspoň exne fľašu vodky a pomaly začína chápať. Asi taký je tento film. "Ten plot chcete diagonálne? Čo, aký plot? Chcete povedať, že tu nie sme? Ale ja som si žiadny plot neobjednal. Možno tu teda nie sme. Ani táto dodávka, ten dom a záhrada. Možno tu nie je ani táto planéta." Ach to transcendentno, nemôžeš žiť s ním, ale bez neho to nejde. :D (19.04.2014)

kafkovská vize pobaltského Estonska v rozvíjejícím se kapitalismu. Výrazově hodně silné především v některých surrealistických scénách, u kterých jsem byl v rozpacích mezi zděšením a smíchem. A i když to chvílemi bylo hodně utahané, tak se mi to líbilo na slabší 4 hvězdičky a rád si to zopakuju a doufám že i užiju víc těch bizardností a absurdit. Je to bezpochyby další z filmů, které v TV neuvidíte a musíte si na něj zajít na festival nebo hledat v prohnilých a nebezpečných vodách internetu. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (09.04.2013)

Pokušení dodívat se až do konce jsem podlehla až napodruhé a rozhodně toho nelituji. Tento černobílý snímek bych zařadila mezi artové festivalové kousky, každého asi nenadchne. Suerralistický sled obrazů nabízí celou škálu přirovnání a symbolů, je na každém, jak je uchopí. Spíše než drama vnímám Pokušení svatého Toníka jako podobenství. Sled absurdních situací mi značně připomíná Buñuelovu Mléčnou dráhu a poděkování v závěru titulků mi to jen potvrzuje. S klidným svědomím mohu doporučit náročnějším divákům se zállibou v podobných žánrech. Dovedu si představit, že estonská kina zejí prázdnotou a na festivalech se sklízejí ceny. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (01.04.2015)

Skutočne netuším, či som pri nejakom filme pocítil takú rôznorodú paletu pocitov ako pri mojom prvom stretnutí s estónskou kinematografiou. Akýsi hlbší zmysel sekvencií vo filme poznajú azda len sami tvorcovia, mne sa ho po prvom pozretí odhaliť určite nepodarilo, no celkové poňatie snímky na mňa zapôsobilo v nevídanej miere. To, do akej miery vo vás film vyvolá asociácie na iné kinematografické počiny, závisí len od rozsahu vašich filmových obzorov. Film, o ktorom sa ťažko píše, aby človek prezradil čo najmenej tajomstiev, ktoré skrýva, je pretkaný zmesou filozofických úvah, narážok na zväčša nezávislé trendy a autorských tvorcov (pri jednej scéne som si spomenul na Wendersove Nebo nad Berlínom), pripraví v záverečných minútach milé prekvapenie i pre priaznivcov brakovejšej formy kinematografie. (07.08.2010)