Hačikó - příběh psa

Príbeh o výnimočnom priateľstve medzi človekom a psíkom. Dojímavý snímok, ktorí by mali vzhliadnuť všetci čo túžia po domácom maznáčikovi. Pes nie je hračka na pýšenie sa, ktorú chceme z roztopaše či módy. Je to nový člen rodiny, ktorému sa treba venovať VIAC, ako svojmu novému počítaču či tabletu. Ten totiž má na rozdiel od spomínaných krámov dušu. Krásny film. (27.01.2014)

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)

Komentář obsahuje nejeden SPOILER. Hachiko je další z řady vyděračských snímků, stavící na kouzlu čistoty vztahu roztomile koukající a účelně knikající psovité šelmy k jejímu pánovi (viz, nebo možná radši ani neviz Marley a já ). Ovšem, vezmu-li to kolem a kolem, o čem vlastně celý film je, že: chlapík najde štěňátko - ze začátku ho nechce, brzy ale zjistí, že ho vlastně strašně chce, následují desítky minut ťuťuňuňu záběrů na bujaře skotačící dvojici, pak chlapík umře (ach) a až do konce snímku všichni svorně slzí a trpí – psisko hlavně (fňuk fňuk). Chápu, že je snímek inspirován skutečnými událostmi, ale to nic nemění na faktu, že je Hachiko postižen zhoubnou chorobou, jejíž “projevy” je možno dohledati ve výkladových slovnících pod pojmy stereotyp a klišé. (10.03.2010)

Slzavé nádraží na mne zapůsobilo upřímnou vypočítavostí a tak se stále nemohu rozhodnout, zda mne více iritovala nepřítomnost děje, neustálé vlhko v koutcích očí všech zúčastněných, slzopudné smyčce symfoniků či dojetím přejedený klavír. Jsem samozřejmě rád, že mi na konci vnouček vysvětlil, že bychom neměli zapomínat a já se budu snažit na tento snímek nezapomenout, abych si ho omylem nepustil ještě jednou. (10.09.2012)

Nádherný film o vernosti, láske a o tom, že nie nadarmo sa hovorí pes, najlepší priateľ človeka. Film, v ktorom ma nadchlo hneď niekoľko vecí. Prvá a najkrajšia je tá, že tento príbeh sa naozaj stal. Nie je to americký výmysel a Hachiko skutočne žil. Druhou je krásna klavírna hudba od Kaczmareka, sprevádzajúca celý film. Potom výkon Richarda Gerea, ktorého som nikdy nepovažoval za nejakého výnimočného herca, ale po zhliadnutí Hachika mám pocit, že nikto iný by sa do hlavnej úlohy nehodil tak ako on. A v neposlednom rade je to pes, ktorý stvárnil Hachika. Ja by som mu dal najradšej Oscara za to čo v závere predvádza, lebo taký smútok som v tvári zvieraťa ešte nevidel. Keď toto všetko spojím vznikne úchvatná, emotívne natočená dráma a jeden z najkrajších filmov, aké som videl. (26.01.2012)