Hačikó - příběh psa

Nečekaně dojemný film, který ze mě pořádně vyždímal emoce a taktak jsem udržel slzy na krajíčku. Hachiko je krásný pes (rasa Akita Inu) a nedivím se, že skutečný Hachiko má v Japonsku před nádražím sochu. Vystihl bych určitě taky výborně zvolenou hudbu, která vše ještě více umocňuje. Tento pro mě nenápadný film můžu rozhodně všem doporučit. 10/10* (16.05.2010)

Dojemný, emočne silný príbeh o vernosti až za hrob. Doslova. Aby som neplakal, zadržiaval som slzy ako som len vedel, čo sa mi síce podarilo, ale za to som mal hrdlo stiahnuté tak, že ma bolelo pol dňa. Ale tým tento láskyplne-poetický vzťah človek - pes, nepoznajúci zradu a pretvárku nechcem zľahčovať. U mňa zabodoval a to dosť citeľne. Spoznal som totiž niečo neskutočne krásneho, ale zároveň veľmi smutného, čo dokáže len život sám. Hachiko - Príbeh, ktorý vo mne vyvolával neskutočné emócie. Po dlhej dobe naozaj pekný film, ktorý odporúčam. Je to veľmi dojemný príbeh o tom, ako silný vzťah môže vzniknúť medzi psom a človekom a prečo sa hovorí, že pes je najlepším priateľom človeka. (08.02.2015)

Veľmi pekný príbeh o láske k zvieraťu. Zvieratá na rozdiel od ľudí nekalkulujú, a takúto lásku desaťnásobne vrátia a sú pritom oddanejší a vernejší ako mnohí z nás. Možno to trošku hralo na city diváka, ale fungovalo to, emotívna stránka snímku už veľmi skoro vystrelila skoro na vrchol a tam sa už udržala. Film plný nezištnej lásky, ktorý za pozretie určite stojí. 85/100 (09.01.2017)

Jedna z mála výjimek, kdy se remake povedl více než originál (kdo chce porovnávat, originál najde v Levných knihách ve zrůdném růžovém obalu a pod krycím názvem "Věrný pes Čiko"). Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Doják je to prvoplánovitý, ale velice účinný, i díky výborné Kaczmarekově hudbě a hlavnímu psímu představiteli, který by měl za ty smutné kukuče dostat zvláštního Oscara (i když jich asi bylo víc). Akita je skutečně nádherné plemeno, a to nejsem pejskař. Skutečný Hachi má v Tokiu tuto sochu, hned vedle té křižovatky s rušným přechodem pro chodce, která musí povinně být v každém filmu odehrávajícím se v Tokiu. (05.03.2010)

Je otázkou, čí oči byly více psí – jestli Hačiho nebo Richarda Gera. Už od prvních minut je evidentní, že film bude prvoplánově útočit na divákovy city a slzné kanálky ve snaze pozvednout papírenský průmysl zvýšením spotřeby kapesníčků. Nemyslím si, že jsem cynik, ale na mě tentokrát toto slzavé údolí vůbec nezafungovalo. Abych ovšem jen nekritizoval, musím moc pochválit překrásnou Kaczmarkovu klavírní hudbu a také akita inu v „roli“ Hačiho byl skvělý! (02.07.2013)