Robocop

V prvej polovici RoboCop pozoruje psychológiu premeny človeka v robota a naťukáva otázky etiky, aniž by mu chýbali prvé náznaky vizuálnej efektnosti. V druhej polovici sa film zrýchli a dôkladne budovaná dramaturgia sa rozpadne (zvrat, ktorý nechápu ani jeho stvoritelia (tzn. ani sám scenárista), kedy si RoboCop sám nastaví ako prioritnejšie riešenie svojej minulosti než prebiehajúcich zločinov, je začiatkom tohoto rozpadu) a zo zaujímavého sci-fi sa stáva akčný výplach. Akoby film Padilhovi prestrihali a skrátili producenti kvôli vyhoveniu konzumnejším divákom, ktorí viac než akčný výplach nepotrebujú. Škoda. Cynické pohľady na medzinárodnú politiku USA a zopár vydarených vtipov ("Ja som iba z marketingu!") svedčia o tom, že nový RoboCop mohol byť rovnocenným remakom, nastaveným zrkadlom spoločnosti chytro posunutým do nového tisícročia. (15.02.2014)

Hodně se rozmýšlím mezi trojkou a čtyřkou. Nakonec to ale PG-13 a místy (nepřekvapivě) až neusledovatelně zběsilá akce stáhnou dolů. Rozhodně ale po trapném Total Recall velmi příjemné překvapení. Možná že scénář má pár děr, možná že přesah je až moc okatý, ale má to charisma a má to šťávu. Nesrovnatelnou s originálem, samozřejmě, ale nebuďme tak zlí. Nevím, jestli budu sám, ale první polovina mě bavila zásadně víc než druhá, kde už se to jen mlátilo. 70 % a 3 1/2, o jejichž zvýšení neustále přemýšlím a dost možná se nechám strhnout davem. (06.02.2014)

Tenhle film by mohl posloužit jako názorná ukázka toho, jak současný Hollywood občas vsadí na brain drain progresivních osobností z ostatních kinematografií a pak se je snaží zkrotit ve stroji. Padilhův rukopis "akčního sociálního dramatu" je znát na začátku, vidět střihové postupy a záběrování z "jiného světa" je samozřejmě osvěžující, ale usedlý rating, trochu enigmatické kouzlení s hudební dramaturgií v důsledku a překvapivě vyhaslá kinetika Carvalhovy kamery z akce dělají jen vycpávku. Navíc ji tvůrci občas provokativně spojují s náročnými konverzacemi o podstatě hlavní postavy. Nový Robocop je vlastně trochu radikální a trochu usedlé konverzační drama o chlapovi, ze kterého zbyl kus tváře a několik orgánů. Většina násilí originálu se z ulic přesouvá k tělu protagonisty, který více než polovinu filmu řeší svou identitu, rodinu a sžívá se s oblekem. Díky solidně napsaným dialogům a výborným hercům to funguje. Ideologicky film evokuje ironii originálu prostřednictvím pravičácké talk show a parodování marketingového zneužívání Murphyho / RoboCopa jako produktu pro masy. Znatelný posun je i přijetí globalizované perspektivy a proměny korporátní sféry z rejdiště "žraloků v oblecích" do ležérního hřiště filantropů v cool outfitech. Zatím Verhoeven kdysi natočil film, který se dá konzumovat jako dokonalý produkt americké kultury i jako její drsná parodie, "liberální fašoun" Padilha a jeho tým jsou o poznání doslovnější. Některým lidem to sice stejně činí problém rozklíčovat, ale ta kritická linie poukazující na mechanizaci válek i spravedlnosti je dost čitelná. Ve spojení s úvahami nad přeměnou člověka ve stroj se z toho stává docela produktivní záležitost k zamyšlení. Nový RoboCop nikdy nenabídne totální "krev, hovna a bláto" rozkoš originálu, na který se snaží příliš okatě neodkazovat (a když, tak spíš ironicky - použití Poledourisova motivu jako znělky pravičácké agitkové show). Hledá vlastní cestu k tématu. Proto má navzdory padání řetězu a poněkud pochybné gradaci druhé poloviny smysl. Special thx to vždy báječný Oldman, ležérní armyJobs Keaton a velmi přesně zranitelný Kinnaman. Držím tomu palce, ale nejspíš to prohučí jako (o něco problematičtější) Elysium. Jen doufám, že se dočkáme chvíle, kdy se poměr zrealizovaných a nezrealizovaných nápadů v soubojů producent x invenční tvůrce otočí. [75%] (06.02.2014)

Robocop, jak by ho natočil Sigmund Freud. Co zůstane z člověka, když mu necháte jen ksicht a pár orgánů? Když mu vezmete emoce? Kde sídlí duše? A kam až může zajít Světový policajt ve svých snahách učinit svět lepším, svobodnějším? Ruku na srdce (do rozkroku nebo kam je libo), není to špatný film, ale nostalgie je sviňa a tak dávám přednost starší, akčnější verzi Robopoldy, přestože dnes už se svým pojetím a zpracováním řadí spíše mezi komedie. Dávám 59%, mohlo to být víc, kdyby scénář umožnil odhalit tělo hlavního hrdiny před proměnou v Aibo - vysoký, štíhlý, ramenatý, hmmm... jdu si pustit porno. (08.10.2016)

Proč to neříct rovnou, nový Robocop se povedl. Možná mi pomohlo, že nijak nelpím na krvavém originálu, José Padilha ale odteď patří mezi tvůrce, kteří dokáží jakž takž vyhrát nad těsným producentským dohledem. Jeho novinka sice nabízí překvapivě obyčejnou akci, které je ve filmu méně, než byste čekali. Vůbec to ale nevadí, jelikož se před vámi rozprostře výživné drama o americké morálce, přeměně muže ve stroj nebo dopadu robotického těla na manželství. Padilha na to jde vítaně zeširoka a zúročuje všechny linie, aniž by ale zapomínal na výborné hlášky nebo lehce satirický podtext. První hodina filmu je tudíž brilantní a chvílemi dokonce šokující, problémy však přicházejí později, když se musí Robocop vejít do parametrů blockbusterového třetího aktu, jenž nadšení trochu sráží. Ve výsledku je to ale pořád herecký koncert (Oldman! Keaton! Kinnaman!) s dostatkem inteligence a integrity na to, aby šlo o jeden z nejlepších remakeů poslední doby. Kéž by Padilhovi příště prošlo víc než jeden odvážný nápad z deseti! (7/10) (06.02.2014)