Kanadská noc

I slza ukapla...sama sem byla na gymplu za morem na rok a predstava, ze by se neco stalo s moji hostovskou rodinou, nebo se mnou a jak by to vnimali moji rodice, mi prijde silena...Neni to nic, co bych musela videt znova a je dost mozny, ze to prozivam dost prave kvuli osobni zkusenosti..Havlova to ale zahrala dobre, ikdyz nejsem jeji velky fanousek.. (12.03.2017)

O komunismu lze říci mnohé, ale jedna věc z té doby je určitě nesporná: kvalita předlistopadových scénářů byla řádově, určitě výrazně, vyšší než dnes. Ke smůle České televize je přitom potřeba dodat, že bez ohledu na tuto poměrně bezohlednou konstataci je Cielové výtvor jednoznačně v polistopadové televizní scénáristice to lepší tím spíš, že narazil na vynikající Zelenkovu režii i poměrně závažné a v každém případě zajímavé téma. Jako často ani tady herci neměli co hrát a vlastně ani zkazit. Veškrnová jen potvrdila, že patří k našim špičkovým dramatickým umělkyním a zaujala i tím, jak alespoň navenek snadno se dokázala přehrát do rolí žen pokročilejšího středního věku. Jedno je jisté: do zlatého fondu naší národní dramatické tvorby se toto dílo nezařadí. (14.12.2008)

Jedno klišé za druhým. Hudba napovídala divákovi, kdy má být dojatý, kdy smutný. Ale já mhouřím všechny oči co mám. Vznikl podobně kvalitní snímek na nějaké jiné televizi? Byl někdo, komu by se návrat Dagmar Havlové zdál vyloženě trapný? Myslí si někdo, že Viktor Preiss umí zahrát špatně? S šistým svědomím dávám ****. (15.12.2008)

Kanadskou noc ČT odvysílala symbolicky den po udělení cen Elsa. A myslím, že má Kanadská noc zaděláno pro rok 2009 na úspěch. Počítají se pořady odvysílané od 1. července 2008 do 30. června 2009. V jednoduchosti je síla. Scénář Hany Cielové je věrohodný. Příběh kompaktní. Od symboliky jmen občanských – Vránovi, přes symboliku indiánských jmen –Jelen, Velký černý pták. Herecky stoprocentní – od rolí studentů (Ladislav Ondřej, Tereza Voříšková) až po epizodku doktora Sváti Skopala. A ústřední dvojice Viktor Preis a Dagmar Havlová excelentní. Hlavně ta proměna pohodových rodičů ve zničené rodiče. Scény po pohřbu nejpůsobivější. Hudba – kapitola sama pro sebe. Den před uvedením Kanadské noci v ČT jsem viděl Hlídače č. 47 a od úvodních tónů jsem identifikoval Jiřího Škorpíka. Jeho podmanivá aranžmá tak působila podobně jako bych si po soundtracku Hooka pustil další williamsovský kousek Sám doma, nebo Jurský park. Jen tak mimochodem, shodou okolností od středy poslouchám denně 4Tet, jehož hudebním producentem je Jiří Škorpík… (15.12.2008)

...a budeme fňukat a fňukat a fňukat. Není se čemu divit při takovém tématu. Jenže v tom filmu nebylo prostě nic, co by nějak stálo za pozornost. Stala se tragédie a lidé se s ní musí vyrovnávat. Nechci působit nějak cynicky, ale tohle už tu bylo mockrát a nějaké indiánské legendy v pozadí z tohoto filmu žádné novum nedělají. Navíc syn manželů Vránových byl tak nesympatický, že jsem byl rád, že zmizel. Dagmar Havlová hrála zoufalství tak, že nasadila zfetovaný výraz, což bylo k nevydržení. Viktor Preiss zahrál svůj vysoký standard a je škoda, že mu scénář předepisoval tak rychlé zvraty v myšlení. No a Tereza Voříšková sice moc prostoru nedostala, ale moc pěkně se na ni koukalo. (15.02.2009)