Obsahy(1)
Hodinový dokument zachycuje život jednoho z nejkontroverznějších mužů českého veřejného života poválečné doby, spisovatele a dramatika Pavla Kohouta. Názory na něj se velmi různí. I Kohoutovi nejkritičtější odpůrci se však shodují s jeho přáteli a příznivci v jednom – že Kohout prožil svůj život, své politické i umělecké omyly a úspěchy "s plným nasazením". Díky němu se stal v pouhých dvaceti letech předním funkcionářem Československého svazu mládeže a kulturním atašé v Moskvě a se stejnou vervou později prosazoval socialismus s lidskou tváří. Jeho nasazení mu však pomohlo i poté, co byl režimem nedobrovolně vystěhován do Vídně, kde byl nucen začít budovat uměleckou kariéru opět od začátku. Snímek vznikal s vědomím, avšak bez účasti Pavla Kohouta, který vystupuje s krátkým prohlášením teprve v jeho závěrečných minutách. Autoři tak chtěli předem vyloučit případná podezření těch, kdo v Kohoutovi vidí jen exhibujícího konjunkturalistu, který instinktivně zaujímá v každé době nejatraktivnější pozici. S vědomím složitosti a vnitřní rozporuplnosti látky tvůrci usilovali o plastičtější psychologický portrét, který by Kohoutův život zachytil "na pozadí doby" tj. spolu s údělem jeho současníků. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Každý dělá chyby. A Pavel Kohout za svoje zaplatil...a ne málo. Navíc je vynikající spisovatel, což je pro mě rozhodující. ()
Průvodce životem a dílem historicky všudypřítomného P.Kohouta ve vzpomínkách lidí z jeho generačního, literárního a divadelního okruhu (dále Trefulka, Lis, Horčička ad., někteří mi naopak chybějí) i v dokumentárních záběrech a ukázkách z jeho tvorby. "No jo, soudruhu, tak co ?" Tím možná jediným nepovedeným jsou otravně a trapně snaživé ideologicky pseudodobové vstupy (Pavlata) spojovacích textů a ♫ hudební dovětek M.Pavlíčka v podobném duchu. Dokument je asi tím nejlepším z celé Polesného tvorby ! Velká část zdejších hodnocení se bude tradičně vztahovat k samotné době přelomu 40.-50.let, u mě poučné 3-4* (reprízováno k 85.výročí narození) ()
Nechápu to nízké hodnocení tady, proto to své trochu přeženu. Pro mě zajímavý dokument ve kterém o Kohoutovi mluví lidé, kteří se s ním znali a setkávali. Myslím, že dokument má sloužit především jako rehabilitace Pavla Kohouta, kterého si, jak velmi trefně poznamenává Václav Havel, lidé zkroucení 40 let pod tíhou režimu vybrali za svého obětního beránka, na kterém si vybíjejí své křivdy, které jim byly napáchány, s nimiž má samotný Pavel Kohout ale málo co dočinění. Líbí se mi především vyváženost dokumentu, který poukazuje na kladné, ale i stiné stránky Kohoutovy osobnosti a pak především upřímné výpovědi osobností spisovatele Zdenka Rotrekla nebo Jana Trefulky. Každý v životě podléháme iluzím a ideálům, z nichž většinou dřív nebo později vystřízlivíme. Důležité je, co uděláme dál. Pro mě je Kohout inspirací v tom, že i přes všechny překážky a pády se vždy dokázal zvednout a opět se dostat nahoru bez toho, aby se musel plazit někomu po zádech. Že mu to lidé závidí a předhazují mu jeho minulost, aby se nad ním mohli povyšovat...to už je téma do úplně jiného dokumentu... ()
Hodnocení tohoto dokumentu je z mé strany trochu tendenční. Pavla Kohouta - přiznám se - mám rád. Trojčení v padesátých letech bylo vyváženo jeho postoji a bojem v letech sedmdesátých. Jeho dílo - např. Katyně a Kde je zakopán pes obdivuji...A byl to on, který po revoluci chytře prohlásil že do politiky nepůjde, protože už toho v životě podělal dost... ()
Portrét spisovatele a dramatika Pavla Kohouta, jenž prošel v poválečném období bouřlivým a pro mnohé kontroverzním názorovým přerodem (1999). ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama