Virtuality

Velice nezáživné, levná produkce byla cítit na každém rohu. Děj se ze začátku ubíral alespoň trochu zajímavým směrem, kdy se posádce ve virtuální realitě objevoval ten samý neidentifikovatlený člověk a buď je zabil, či si s nimi jen tak zahrával. Už tam padla otázka, proč se posléze na brífinku nebyli schopni ostatní dopídit toho, že ano, opravdu se každému z nich objevil v projekci ten samý člověk. Bohužel, děj pak už nedával smysl, hlavně chování některých postav (proč se probůh kapitán začal najednou chovat jak zfanatizovaný magor), či co vlastně byla a nebyla pravda. A když se dostanu k zakončení, to nedalo ani tak další otázky, jako spíš absolutní nic. Na 87 minut se film zdál navíc až nekonečně dlouhý. 40% (26.01.2017)

Reality show je pro mě v současnosti pojem, po kterém mám husinu, kdykoliv ho někde vidím. Nejenom, že jsem tím vším přežranej, ale prostě už toho mám neuvěřitelně plné zuby. A co si pak mám myslet o tom, když něco takového zkouší tvůrci zkombinovat se sci-fi právě ve Virtuality. Tenhle film jsem dal vlastně jenom kvůli tomu, že je to Sci-Fi. Dlouho jsem se na žádné z vesmíru nepodíval. A musím říct, že mě nasralo už jenom to, jak je to natočené. No, tak, co jsem taky měl čekat jinýho. (11.10.2012)

Tohle je asi běžná praxe západních televizí, pustit do oběhu pilotní díl seriálu, který ještě nebyl natočen, a čekat, s jakým ohlasem se pilot setká. V případě snímku Virtuality renomovaného režiséra Petera Berga by byla rozhodně škoda, kdyby zůstalo jen u tohoto zkušebního testu. Virtuality je skloubením několika fenoménů, které hýbou audiovizuálním děním poslední dekády - seriálová mánie je tu naroubována na fenomén reality show (naštěstí velmi vkusně a nerušivě), respektive hraní si na ni, odysea vesmírného plavidla poprvé opouštějící hranice Sluneční soustavy coby nejsledovanější televizní pořad logikou dnešního status quo realizovaný formátem reality show, to je celkem chytlavý (a hypoteticky uvěřitelný) model. Virtuality mi ze začátku evokovalo jednu z epizod Star Treku, později se ale tenhle dojem vytratil tím, jak tvůrci realizovali svou nikterak originální, ale přesto zajímavou představu o tom, jak bude vypadat televizní přenos z vesmírného plavidla. Uzavřený prostor vesmírné ubikace přímo asociuje analogii k uzavřenému prostoru televizní vily, která je prošpikovaná kamerami a z níž se pořizuje televizní magnet na diváky, ve Virtuality je ovšem pseudorealita dění ve vile obohacena dějovým obloukem a zakódovaným tajemstvím, které odkazuje k 2001: Vesmírné odysee Arthura Charlese Clarkea a v náznacích k počítači-umělé inteligenci Hall 9000. I když Virtuality není přímo objevením Ameriky, docela rád bych se někdy dozvěděl, jak pokračovaly osudy téhle vesmírné lodě... Podobné filmy a seriály: Defying Gravity (17.05.2010)

Zajimavy pilot serialu ktery pusobi trochu jako mix Apola 11, reality show a zkoumani hranic virtualni reality jako je to u spinn-off BSG "Caprica" - s nimz ma Virtuality mimo jine spolecne to, ze oba serialy maji za sebou zatim pouze pilot. Hodne prvku pusobi dost "tohle uz sem nekde videl", jako by to bylo (ono je) poslepovane z klise ktera patri k vyse zminenym zanrum. Pro me osobne je nejotravnejsi ta reality show perspektiva. Nicmene potencial bych tu videl, vse zalezi jakym smerem tvurci serial povedou a jestli budou mit dost dobrych napadu. A taky jestli jim studio vubec da sanci to ukazat.. (28.06.2009)

Tak trochu logické vyústění střednědobých tendencí televizní "zábavy" - skloubení "umělé" reality show, sci-fi a dramatu, kde ve středu dění stojí vhodně zvolený -rozuměj velmi rozmanitě, aby byl dostatečně konfliktní- vzorek lidské populace, jenž je vhazován do fantasticky-dramatických situací. Tento materiál ještě nabývá na své síle ve chvíli, kdy je divákovi servírován skrz netradiční nelineární způsob vyprávění, tedy skrz introspektivní vnímání jednotlivých charakterů, kdy je třeba celkový pohled na věc skládat jako mozaiku. Navíc není tak podstatná logika děje, jako maximální snaha o dojem realističnosti. A opět se daří ... Ronald D. Moore & Michael Taylor (dva z nejsilnějších koňů stáje BSG) znovu útočí na diváka salvou emocí, pesimismu a deprese. A já se ptám, zda to má smysl, točit seriál, kterým se pomalu a jistě daří stírat 4 zeď, kdy si divák přijde v kolektivu charakterů jako doma, protože jsou to "obyčejní a chybující" lidé vhození do extrémních situací, které řeší racionálně, až to budí dojem realističnosti, a který statečně tne do současných problémů (ať už globálních či společenských), že z nich pomalu stříká krev? Inu pro scífkové emoční masochisty (ano řadím se mezi ně i já) by to byl nejkrásnější splněný sen, kdyby Virtuality seriál vznikl, žel je to zatím ve hvězdách. 80% BTW - hudba, herci a režie ... nadprůměrný televizní standard. (03.08.2009)