Přežít svůj život

,,Je třeba se naučit plavat, abys přežil." Jak mám Švankmajera rád, tak se příznám, že jsem chtěl film několikrát vypnout. Vyčkat do konce se ale vyplatilo. Jedním slovem - skvělé! Evžen krůček po krůčku odhaluje tajemství svých snů společně s divákem, a jelikož v jisté chvíli přijde tušení, tak závěr je jeho potvrzením. Původně jsem čekal více bizarních nápadů, avšak po zhlédnutí jsem spokojen. (12.02.2015)

Banalita prežívania. Banálne nie sú len naše sny, ale aj ich interpretácia. Za hlavy sa chytajú otcovia psychoanalýzy. Ale ako ukazuje i tento film - psychoanalýza nikdy žiadnou vedou ani liečebným postupom nebola. Zato predstavovala silný umelecký smer s viacerými skvelými spisovateľmi a esejistami (napr. Reich, Freud, Jung a Ferencsi), ktorých lekárske diplomy predurčili k literatúre. Preto tá blízkosť surrealizmu a psychoanalýzy. V liečbe sa však skvele hodí ako súčasť terapie (biblioterapia). Na totálne uletenú a švihlú predstavu, že za všetko môžu oidipovské utkvelé predstavy a traumy sú len libidóznymi nenaplneniami z detstva sú úžasne zaujímavými, no stále len beletristickými či poetickými fantáziami aj so všetkými kazuistikami, koľko ich bolo, je a bude. Samotný film trpí typickou vadou Švankmajerových celovečerákov: explozívne animačné nápady sú skvelé, no dochádza k ich príliš častému opakovaniu. Myšlienka filmu je originálna - plytké a banálne prežívanie preniká i do snov a dávno je súčasťou medicínskej dušoliečebnej praxe - no jej spracovanie trpí prílišnou dĺžkou s redučkým dejom, čím dochádza k jemnému otupeniu mysle. Myseľ sa tak nachádza na pohovke a zveruje sa doktorke so snami - ktoré sa prisnili uprostred zaspávania pri tomto skvelom a nezameniteľne originálnom kúsku. (09.09.2014)

Z kina jsem odcházela nadšená a s širokým úsměvem na tváři a ještě hodinu po filmu se smála. Podle mě to je nejlepší Švankmajerův film, i přes to, že je kritizován pro svojí jednoznačnost a nízkou surrealismističnost. Zrovna tímto filmem by ale měl začínat každý Švankmajerův divák, protože vysvětluje všechyn jeho předchozí filmy. Především z psychoanalytického hlediska a tak krásně a přirozeně, až srdce zajásá. (01.08.2011)

Být originální v našich končinách se asi málo komu poštěstí. Těžko objektivně posoudit, zda-li je to v případě Švankmajera dobře nebo ne. Jedná se o hodnotné dílo, které může být přijaté veřejností téměř jakkoliv. Pokud filmu odpustíte že vás někdy bude irititovat a budete vnímaví, tak zažijete poměrné zajímavý a netradiční výlet do duše jednoho zvláštního režiséra. Příjdou scénky, které vás zaručené pobaví. Abych filmu nějak nekřivdil volím zlatou střední cestu. (05.12.2011)

Přežít svůj život může někoho pobouřit naturálnějšími výjevy. Mě však ke Švankmajerovi sedí kratší etidy, na filmech jako je třeba tento se po chvíli dostaví zevšednění předloženým (po cca 50 minutách). Přesto stále nadstandard české kinematografie, ať si říká kdo chce co. Psychoanalýza a Oidipovský komplex spolu s fackujícím se Jungem a Freudem, kdo z Vás to má, pánové? :) Hodnocení přesně odpovídá. (13.07.2011)