Mission: Impossible - Ghost Protocol

Ethan Hunt meets The Incredibles. Že je to nesmysl? Úžasňákovi byli animovanou poctou zlatému věku megalomanských padouchů. A série Mission: Impossible na Birdových perutích přelétla od přepálené pseudorealistické fyzické akce, jejímž cílem vždy byla likvidace nějakého terče, rovnou k hrozbě nukleárního holocaustu, který zvládá kompletně zinscenovat de facto jediný muž - charismatický superpadouch Michael Nyqvist. Díky Peggovi to byla občas zábava, díky Paule Patton to bylo občas sexy, díky Cruiseovi se zase prováděly šílené adrenalinové kousky a díky Rennerovi tu byla sebeironie a snaha o psychologický rozměr, ale sakra pořád se tu bavíme o filmu, ve kterém se v pár stech metrech provádějí skoky z visutého lana, ve kterém se rovnají se zemí čtvereční kilometry centra Moskvy, a přitom to celé nestojí za zapamatování. Prostě za každou cenu efektní výplach, který tak nějak postrádá cokoliv, kvůli čemu bych měl chuť absolvovat ty víc než dvě hodiny někdy znova. Není to ztracený čas, ten rozpočet je tam vidět, takže kdybych na to šel do kina, určitě vás tam pošlu taky, ale prostě to v tom hledání dalších rozměrů zábavnosti proti předchozím dílům zašlo příliš daleko a rozpustilo se do bezvýrazna. 70% (26.08.2012)

Jak příznačné, že potřebný svěží vítr do akčního žánru propadajícího post-bourneovskému stylu kinematografie chaosu, přinesl režisér, který předtím působil na poli animace. Birdovy pixarovky oplývají úžasnými akčními sekvencemi, které staví na přehlednosti scény, dlouhých záběrech a provázání akce s prostředím a jeho elementy. Stejné kvality Bird přináší i do "Ghost Protocol". Vystřídání animace za hraný film pak vede jen k umocnění předností média, což znamená navrat atrakce fyzické akce. V době, kdy blockbustery představují spíš animáky s naklíčovanými tvářemi živých herců, tak Bird nechal Toma Cruise lézt po průčelí nejvyšší budovy světa. Podobně zdejší bravurně rozvržená a neustále prostorově přehledná honička v písečné bouři představuje výmluvný protipól vůči nepřehlednému bordelu scén skládaných z enormně krátkých záběrů roztřesených kamer, které v posledních letech zaplavily vysokorozpočtovou akční produkci. Navíc oproti potemnělosti, vypjatosti a sofistikovanosti konkurence v čele s komiksovými bijáky, přináší "Ghost Protocol" kýženou velkou dávku nadsázky a odlehčení. Bird navíc všechny řečené elementy dokáže spojit do bravurních sekvencí hýřících nápaditostí, šarmantním humorem, fyzickou akcí, hravou interakcí herců i nevážným nadreálným upgradem technologických hračiček. Jestliže ze třetí "Mission Impossible" v paměti diváků zůstaly hrátky s očekáváními a budování napětí, ale naopak žádné akční sekvence, čtvrtý díl se sice neuchytí svými zvraty či peripetiemi, ale všechny jeho akční pasáže (nejen Burj Dubai a robotické parkoviště, ale i sekvence z vězení či chodby v Kremlu) náleží k naprostým špičkám žánru. (27.08.2015)

Pravdu mají obě strany. Čtvrtá Nemožná mise je výborným akčním thrillerem, na druhou stranu nenabízí TO navíc, kvůli kterému chce divák snímek na potkání doporučovat, nebo si pak pouštět některé scény pořád dokola. Tahle mise totiž není tak opravdová, dynamická, fyzická jako předešlá trojka. Moc se mi ale líbila ona týmová rovina, chemie mezi hlavními hrdiny je výborná, hlavní záporák je slušný, ale prostoru má pramálo. Nepříliš funkční je pak emocionální rovina, šrámy nejen Hunta, ale i jeho rázné kolegyně prostě nedojmou. Akce je dost a je výborná (útěk z vězení, Kreml – našince potěší hojné využití centra české metropole), chtěl bych mít takovou kapacitu plic jako Hunt a všechno s ním udýchat, je poctivá, staromódní, nápaditá, ale absolutní údernost má jen někdy. Tým kolem Cruise navíc obchází ono zaběhnuté, že finále má být velkolepé, bohužel raketa zničená v poslední vteřině je spíše mdlá (vrchol přichází předčasně coby olizování dubajského mrakodrapu a vše, co se následně děje uvnitř něho). Tvůrci ale chtějí ohromit za každé situace (honička nemůže být standardní, nýbrž přímo v písečné bouři). Nechybí ani klasické atributy v podobě typických udělátek, právě moderní technika ale mnohdy dostává do většího srabu, než by se mohlo zdát a naši hrdinové musí plány neustále překopávat a reagovat na nové výzvy. Jak už jsem zmínil, ústřední kvarteto je skutečně výborně vyladěné. Tom Cruise je pořád obrovské lákadlo, které o svou kariéru pečuje s maximální pečlivostí a přeju mu, aby do šedesátky (kdy už to bude spíš směšný) stihl aspoň ještě dvě mise. Jako nejzajímavější postavu týmu tu pak máme záhadného analytika Jeremyho Rennera, jako nejvtipnější ajťáka Simona Pegga a v neposlední řadě Paulu Patton, která kromě kopanců a ran pěstí názorně předvede svůj velmi slušný sex-appeal. Moc hezké!! Mezi agentskými sériemi si u mě Mission: Impossible drží pomyslný vrchol a po Birdově misi se na tom moc nezměnilo.. i když blahem jsem se jako po trojce až tolik netetelil!! (05.01.2012)

Mimo povrchně zasvěcenecké rozpoznávání známých tváří českých herců a pražských lokalit (Florenc, Mánesův most), je pro tuzemského diváka Ghost Protocol poučný i z hlediska vytváření fikčního filmového prostoru. Scény z Kremlu, kam Cruise napochoduje maskovaný za ruského důstojníka, jsou samozřejmě z části točené na jednom z nádvoří Pražského hradu, a zároveň obsahují i záběry na kremelský palác, kde stojí postava Pauly Patton. Filmový střih tady hladce propojuje lokace, které jsou od sebe ve skutečnosti vzdálené několik tisíc kilometrů, ale ve filmu tvoří koherentní prostor, který nemáme problém přijmout. Určitou disonanci v tomto případě vnímáme jen proto, že ta místa důvěrně známe, ale jinak jsme takhle podobně "mateni" skoro pořád. Další z důkazů síly filmového média a nesmyslnosti jakýchkoli apelů na jeho (domnělou) realističnost. (25.12.2011)